Zaarchivované novinky z roku 2009
- Vánoce 2009
Tak vánoce jsou za námi. Ježíšek na nás nezapomněl a byl opravdu štědrý. Jak pro nás, tak i pro naše chlupáče. První vánoce s námi strávilo i kotě a ono se svými vánočními dárky se postaralo o největší zábavu pod stromkem.Bylo úplně nadšeno svým sedátkem se zavěšenou bambulí , téměř se od něj nehnulo a vyvádělo jak blázen. Ostatní dárky objevovalo až později - myš na natahování, míček s rolničkou, punčošku s rolničkou, gumové míčky, hůlku s peřím a druhý kočičí hit - tunel se zavěšenou bambulí a míčkem s rolničkou. Časem zjistilo, co se s ním dá všechno vydádět a náležitě si to užívalo. Jeho dárky se líbily i pudlinám. A hlavně ty co později dostalo od návštěv, které se na něj přišly podívat. Plyšová myška vydržela asi hodinu a krásný balonek s rolničkou asi deset minut. Nestihli jsme zlodějky uhlídat. A to přitom pudliny dostaly plno svých dárků - řadu výborných mňamek a několik nových hraček - buřtíky na provazu, chobotnici na přetahování, gumovou hračku na mňamky, tenisáky na šňůře s uzlem, pěnový míček na šňůře, gumový míček s rolničkou na šňůře, uzel, tvrdý gumový míček. Já měla pod stromečkem i jeden speciální dárek - kus slalomu! Páníček zase dostal novou knihu o agility. No jen aby jsme tyto dárky ještě upotřebili. Naše Elinka má totiž pořád problémy s pravou přední nohou a zřejmě díky tomu je to úplně jiný pes. Je klidná, pospává a je taková smutná. Říkám jí šíleně smutná "černá" princezna. To byl stín letošních vánoc. Už před štědrým dnem začala opět kulhat a mezi svátky se to zhoršilo tak, že jsme museli jít opět na veterinu. Dostala obstřik a bere prášky. Už se to táhne podezřele dlouho a dost nás to trápí. Náladu zachraňovalo kotě, které se už pořádně otrkalo a dovoluje si čím dál víc. Začíná i fackovat pudliny. No že si dovoluje na Elu, která ho také trochu provokuje pochopím, ale když dostala facku i Bea, která šla mírumilovně kolem, tak to jsem koukala. A koukala i Bea. Při výpravách kotěte po bytě už spadly dvě poličky. Doufám, že ten rachot ho odradil od dalších horolezeckých výstupů a dá trochu pokoj.
- Doplněny fotografie z měsíce prosince do galerií - Kotě,Květiny,Ela, Bea a Ela, Kamarádi, Rodina
- Doplněny fotogalerie - Květiny - Zahrada v prosinci 2009 a Vánoční výstava v Litomyšli, Kotě - první týden doma, Bea a Ela - prosinec 2009, Ela - prosinec 2009
- Předvánoční týden
- Kotě je už zabydlené v domě. Oblíbená místa - pračka v koupelně,židlička v předsíni a kožené křeslo u Peti v pokojíku. Dokonce se už i ohnalo, když si do něj chtěl sednout! Se zahradou zatím moc nespěcháme v těchto mrazech. V sobotu jsem je vzala poprvé ven všechny tři spolu. Pudliny dováděly a tak kotě uteklo raději na střechu a tam se schovalo do výklenku sousedovy zdi. Pak jsem ho přes hodinu naháněla, venku už pěkně přituhlo.
- Holky pomáhaly péct vánoční cukroví. Neustále se pletly v kuchyni pod nohy a škemraly. Za odměnu jsme jim tedy upekli i jejich vánoční cukroví - hrudky s namletými játry a ovesnými vločkami. Krásnou vůni vánočního cukroví tak přebila "vůně" psích pochoutek. Když se to peče, tak nám to zrovna dvakrát nevoní. Holky jsou ale asi jiného názoru. Jinak chmury nám přidělává Elinka, která sem tam po ránu chvíli kulhá.
- V pátek 18.12.2009 jsme se rozjeli s Pavlem do Litomyšle na tradiční vánoční výstavu Zahradnické školy Litomyšl. Fotografie budou brzy.
- Zřízena nová fotogalerie - "Kotě"
- Do fotogalerie "Kamarádi" přidány fotky Mikuláše v MŠ
- První dny kotěte v novém domově
Sobota a nedělě probíhala ve znamení dalšího seznamování našich chlupáčů. Holky dost žárlí a když pohladím kotě, musím pohladit i je. S kotětem jsme šli v sobotu chvíli na dvorek, ale chtělo nazpět dovnitř. V neděli jsem se už pozastavovala nad tím, že kotě jen baští, sedí a spí. Až moc hodné! Teprve navečer se venku trochu rozdovádělo. Doma je v přítomnosti psů ještě trochu zaražené, ale když je samo,tak už vystrkuje růžky. Večer leželo na pračce a hrálo si tak, že málem z pračky spadlo. A co pudliny? Bea ho už moc neřeší, ale Ela je ještě taková nejistá. Ráda by si asi hrála, ale trochu se bojí. A ona když se bojí, tak chce nahánět strach - zavrčí a štěkne. To se kotěti samozřejmě nelíbí a tak zůstává raději v "prvním patře" - někde výš než pudliny - židle,pračka,stolek atd. Kotě zatím nemá jméno. Doma mu říkali půl roku jen "kotě" a my se pořád nemůžeme shodnout na nějakém jméně, tak říkáme také "kotě"nebo "čičino".
V pondělí objevilo kotě na zahradě stromy a úplně je miluje. Nejdříve si chvíli podrápe a pak chce zdolat každý strom. Po velké třešni se už dostalo i na střechu dřevníku a moc se mu tam líbilo. Ani nechtělo jít dolů. Doma to probíhá asi následovně. Když přijdeme domů a přineseme kotě z přízemí ,jsou pudliny strašně zvědavé a kotě sedí raději chvíli na židličce. Po chvíli se holky uklidní a kotě se pak normálně prochází mezi nimi. Ela ho dost pozoruje. Včera mi dokonce stihla nahlásit štěkáním, že kotě škrábe sedačku. Tak dostala pochvalu jak pěkně hlídá.
- MÁME KOTĚ!!!!!!!!!!!!!
Je to půlroční černobílá kočička a je to velký mazel.
Úvodem bych se chtěla zmínit, že jsem si poprvé v životě vybírala kotě sama. Dříve si nás kočky našly různými způsoby samy a mně bylo úplně jedno jaké jsou. Teď jsem si přála kočičku černobílou. A nejlépe takovou jakou má Boženka z Květné. Černou s pravidelnými bílými znaky na čumáku, bílou náprsenku a bílé tlapky.Když jsem se dozvěděla, že v psím útulku v Lanškrouně mají černobílé kotě, tak jsem chtěla pomoci zvířátku z útulku. Nějak se ale zatoulal mail s odpovědí a fotkami kočičky z útulku a tak jsem začala pátrat v okolí. Až jsem se divila, co je v této době koťat. Ve čtvrtek 10.12.2009 jsme šli s Elinkou na pravidelné očkování a v čekárně jsem uviděla inzerát i s fotkou černobílého kotěte. Nedalo nám to a druhý den jsme se na ně jeli do Radkova "podívat". A co si myslíte? Jo podívat! Nazpět už jelo kotě s námi. Úplně nás dostalo svojí přítulností. Vrnělo jak o život, v pohodě se nechalo chovat a předvádělo se nám venku na kládě. Velkým plusem pro nás bylo, že je zvyklé na byt i na venek a dokonce i na psy. Vůbec neřešilo dva vlčáky, kteří se s námi přišli také přivítat. Doufám, že toto spontánní rozhodnutí bylo dobré rozhodnutí!
A co doma? No nejdříve jsme se stavěli v obchodě na veterině nakoupit nějaké krmení, kočkolit atd. Opravdu jsme nečekali, že pojedeme nazpět s kotětem. První komu jsme ho ukázali byla kmotra naší Elinky Míša. Kotě celou cestu krásně leželo na klíně a vrnělo. Jediný moment, který se mu nelíbil, bylo když jsme přecházeli od auta domů a kolem jezdily auta. Doma jsem ho nejdříve nechala v přízemí samotné, aby se trochu rozhlédlo a uklidnilo po cestě. Až později jsem ho vzala ukázat našim holkám. Seznámení se konalo v koupelně - dřepla jsem si s kotětem v náručí. Pudliny se s velkým halasem k němu chtěly vrhnout, ale kotě se pochopitelně leklo,naježilo se a seklo packou. Trefilo naštěstí moji ruku a ne některý čumák. Z toho zůstaly holky úplně paf! Bea se mi schovala za záda a Ela to vylepšila ještě více, vyskočila na záchod za mými zády a pozorovala to z výšky jištěná mými zády. Kotě nahánělo ještě chvíli hrůzu a holky vypadaly, že se bojí. První fázi seznamování jsem ukončila a kotě odnesla zase dolů, aby se uklidnilo a odpočinulo. Psi by ovšem rádni za ním. Za čas jsem ho zase přinesla a to už kotě zůstalo vcelku klidně sedět na židličce a shlíželo na zvědavé pudliny, které tančily okolo. Večer jsem ho odnesla dolů a ustlala mu v krabici, kterou si samo vybralo. Když jsem ho později kontrolovala, v klidu spalo a jen jsem rozsvítila začalo vrnět. Doufám, že strávilo klidnou první noc pod novou střechou. (Fotografie je z inzerátu a je asi tři měsíce stará.)
- KOČIČKA?????????
V naší rodině vždy žila nějaká kočka. Po úmrtí kocourka Mufíka se zasekli Pavel s Peťou a kočku nechtěli. Postupem času převaha dvanácti tlapek - 8 psích a 4 lidské (já a Pavlík) rozhodla, že nám kočka chybí. Tak jsem čekala , že pokud si nás nenajde do příštího jara nějaká sama (už se nám to několikrát stalo) , na jaře naši rodinu rozšíříme o další čtyři tlapky.Poslední týdny na zahradě mně ale přivádějí den ode dne k pevnějšímu rozhodnutí řešit tuto situaci už nyní. Kosáci jsou drzejší čím dál tím víc a vysloveně mně přivádí až téměř k zuřivosti. Při pohledu na původní "ráj netřesků" bych málem brečela a tempem, jaké nasadili mi do jara zmizí všechny krásné skalničky. To jsem ještě žádný rok nezažila. Vždy asi měli respekt z kočičího vládce zahrady. Snažila jsem se jejich oblíbená místa zakrýt, ale oni se dostali i pod kryt. Už ze mne při pohledu na tu spoušť vypadlo i nějaké to sprosté slovo. No a tak se rýsuje možnost, že pod vánočním stromečkem bude i kočičí pelíšek. Když už, tak bych si ale chtěla splnit dlouholetý sen a tím je černobílá kočka. Už Mufík měl být původně černobílý. Nenápadně jsem se tedy začala poptávat............
- Elinka ukončila léčení
V pondělí 23.11.2009 byla Ela na poslední kontrole. Ještě tak deset dnů se má šetřit. Může na vycházky i běhat, ale nemá to přehánět (jak to provést s Elou, to tedy nevím). Na trénink agility může ale bohužel nejdříve za měsíc. Je to škoda, když zrovna teď ta "zima" vypadá jak vypadá a dá se v pohodě trénovat. Holky jsou obě teď pěkně umazlené. Večer se předhánějí, která zabere lepší místo. Ještě, že jsou jen dvě a dvě ruce mám. Jinak Ela ničí systematicky další hračky. Teď má v práci oranžový talíř a novou šňůru, kterou jsme navlékli do tenisáku. Tu původní zlikvidovala dávno. Asi už psala Ježíškovi o nové hračky, tak co starými, že?
- Černý "Pyrotechnik" začíná chodit!
Na kontrolu v pátek 20.11.2009 šla už Elinka po čtyřech. Už jen někdy sedne a zvedne tlapku. V čekárně se neklepala a radostně se pozdravila s dalším černým pudlíkem. Při vyšetření je sval pořád ještě hodně bolestivý. Na víkend dostala prášky a v pondělí opět na injekci. Bea už jí asi závidí naši pozornost, tak začíná být hrozně mazlivá.
- Kontrola na veterině - 18.11.2009
Ve středu začala Ela opatrně sem tam našlapovat na bolavou nohu. Přesně to vystihla paní doktorka, že chodí jako "pyrotechnik"! Šli jsme na kontrolu poprvé pěšky. Nemáme to daleko a tak to Ela zvládla. Nějak si ale rychle zvykla na náruč a chtěla by nosit. A tak nevím jestli jí noha ještě tak bolí, nebo je už rozmazlená. Pan doktor na kontrole říkal, že přední noha se vždy hojí hůř než zadní, protože je méně osvalená. I on Elu chválil, že je hodný pes. Při vyšetřeních i při injekcích je přímo vzorný pacient. Jen si už asi pamatovala tu bolest při minulém vyšetření, protože poprvé začala už v čekárně úplně vibrovat. Po chvíli se ale uklidnila. Další kontrola a injekce nás čeká v pátek.
No a pro zajímavost: Ve středu večer jsme měli výborovou schůzi našeho agility klubu. Je nás ve výboru pět a z toho tři jsme v tomto týdnu skončily se svými psy ve stejné ordinaci. Zakynek a Arietka jsou bohatší o nějaký ten steh. A další parťák našich psů - Sindy tam byla minulý týden. Jo, jo, není nad zdraví!!!!! (A aby to bylo ještě zajímavější jdu dnes já nechat si napravovat zablokovanou páteř).
- Holky měly návštěvu
V úterý 17.11.2009 nás navštívili přátelé z Trutnova a návštěvy se dočkaly i naše slečny. Přišel totiž i zlatý retrívr Ben. Beník byl opravdu "zlatý". Je to miláček a nechce se věřit jeho pánům, že se umí i pěkně porvat. S holkama byl úplně v pohodě. Naše hrdinka Ela se sice ze začátku bála a cpala se mi do náruče, ale brzy se osmělila a chodila si ho opatrně zezadu očichávat. Bylo to také poprvé, co zapomněla na nohu a trochu ožila. Tak Beníku zase někdy Ahoj!!!
- Elinka na pohotovosti
Že by ještě dozvuky pátku třináctého??? Nevím. V noci ze soboty na neděli mne probudilo kňučení Ely sedící u mé postele. Myslela jsem, že chce jít ven a tak jsem jí napolo spíci přemlouvala ať to ještě chvíli vydrží. A ona opravdu ztichla. Asi za hodinu přišel syn a tak jsem ho s ní poslala ven. Bylo divné, že na pobídnutí neběží, tak ji vzal do náruče a vynesl ven. Až tam zjistil, že nechce čurat, ale sedí a drží pravou přední packu ve vzduchu. Když si ji chtěl prohlédnout, začala kňučet. Tak jsme byli rázem probuzeni. Co se stalo nevíme. Faktem je, že v sobotu ji Pavel nechtěně přišlápl, ale ona potom normálně až do večera chodila. Celé ráno jen seděla, držela packu nahoře a ani se nehnula. Jak postupoval čas, začala chvílemi naříkat a na tlapku si nedala sáhnout. Tak se nedalo nic dělat a hajdy na pohotovost. Tam ji paní doktorka při vyšetřování chválila, jak je statečná. Držela a jen chvílemi tiše naříkala. Paní doktorka naznala, že zlomené to snad nebude, ale pořádně obražené. V pondělí máme přijít na kontrolu a eventuelně udělají rentgen. Dostala injekci proti bolesti (prý na 24 hodin) a nohu ji stáhla elastickým obinadlem. Naštěstí nás upozornila, že máme hlídat teplotu tlapky, aby nebyla moc přiškrcená. Po příchodu domů byla Ela asi hodinu v klidu, ale pak to začalo. Byla strašně neklidná, chtěla pořád do náruče, ale jen jsem ji vzala, už zase hledala jinou polohu a přesouvala se sem a tam. Nevydržela v klidu ani dvě minuty. Odpoledne už naříkala jak malé dítě. Tak jsem to nevydržela a dala jí kousek lidského prášku proti bolesti. Tlapku měla dost chladnou a tak jsme po velkém váhání vzali nůžky a obvaz sundali. A následoval pro nás šok. Jak jsme sundali obvaz a položili jí, tak úplně vytuhla. Já měla strach, že zkolabovala. Ale jí se zřejmě tak ulevilo a potřebovala si odpočinout. Tak jak odpadla, tak nehnutě ležela déle než hodinu bez pohybu.Já chodila kontrolovat jestli vůbec dýchá. Za necelé dvě hodiny se zvedla a zavrtěla ocasem. Od té doby už nenaříkala a začala trochu zvládat chůzi po třech nohách. Když se zarabušilo v kuchyni, tak dokonce přikulhala a řekla si o baštu. Byli jsme celí šťastní, že už nemá takové bolesti.,
V pondělí měl Pavel naštěstí volno a tak se mohl o Elu postarat. V ordinaci byl tentokrát pan doktor a jeho výrok nás dost překvapil. Zjistil, že kromě obraženiny (na tu už nereagovala při vyšetření) má Ela hlavně natažený sval (na ten reagovala velmi silně). Takže klid, injekce a další kontroly. Ela měla už jednou v létě natažený sval na zadní noze, ale tentokrát je to asi daleko horší. Je to úplně jiný pes - je klidná, většinou pospává, nohu drží nahoře a její pohyby jsou velmi úsporné. Tak nevím,nevím. Ve středu jdeme opět na kontrolu.
- Nové fotografie - Bea a Ela - listopad 2009, ´Květiny - listopad 2009, Rodina - dušičky 2009, Agility - členská schůze AK Mor. Třebová
- Listopad 2009
Minulý víkend byl věnovaný "Dušičkám". Rozjeli jsme se na jižní Moravu na hrob mých rodičů v Blučině. Společně se sestrou Helenkou jse obešly všechny hroby našich příbuzných a zavzpomínaly. Domů jsem si kromě jiného přivezla další přírustky do mé sbírky chryzantém. Tyto květiny pěstovala moje maminka a tak mám pro ně slabost. Letošní počasí jim dalo ale zabrat, tak moje letošní výpěstky nebyly tak pěkné jako třeba loni. Také jsem nějak nestihla vše nafotit. V pondělí jsme zapálili svíčku i našim bývalým chlupáčům. Ela se mnou postála chvíli v rozjímání, ale Bea nám tu pietní chvíli ukončila tryskovým během za kosákem (či kterým ptákem) a smetla při tom svíčku i chryzantémy. Ptáci mně v poslední době tak rozhrabávají kytky, že jsem jim hrozila pořízením kočky už teď a ne až na jaře, jak mám v plánu. Dokud byl naživu kocour Mufík, tak si nikdy nedovolili to co teď! O tom jak likvidují vinici, ani nemluvím. A Bea se může zbláznit, že na ně nedoskočí, když se jí přímo nad hlavou vysmívají. S ní je teď vůbec sradna, nějak podezřele ožila a je aktivní. Ela má teď své dny a když ji volám , aby si oblékla kalhotky, tak Bea se hrne jako první a chce také. Dokonce se hrnula i na stříhání, ale v poslední chvíli zabrzdila a šup pod stolek.
- Trénink 23.10.2009
Tak jsme po delší době mohli v pátek vyrazit na trénink agility. Holky vyváděly jak pominuty. I Bea se dožadovala běhání! Dokonce si několikrát "štěkla", že ona tedy bude také běhat!!!! Běhala s elánem a dokonce sama krásně nabíhala do slalomu. Tak pěkné náběhy neměla snad ani v době závodění. Ela lítala jak zběsilá a Pavel měl co dělat dostat ji na ty pravé skočky, které měli jít. Zónami se také moc nechtěla zdržovat. Tak snad nám počasí ještě nějakou chvíli vydrží.
Na víkend přijel z Prahy oslavit své narozeniny Pavlík. To bylo něco pro holky! Přijel jejich miláček, který jim vozí samé lepší dobroty a navíc ještě hračky! Tentokrát dostaly takovou zelenou gumovou šišku a malý tenisák s látkovým poutkem. Ani jedna tato hračka nepřežila víkend v původním stavu. Obě naše holky jsou pěkní kazisvěti. S Pavlíkem a Kimčou vyrazily také na procházku. Domů se vrátily obalené takovými těmi malými kuličkami tak, že Pavlík do odjezdu měl co dělat. Ale holky byly moc spokojené!
- Říjen 2009
V poslední době se u nás nic moc neděje. Škaredé počasí minulý týden (Třebová byla díky Hřebči málem odříznutá od světa, bylo možno vidět i v televizi) se holkám vůbec nelíbilo, nudily se doma. Tento týden se snažím dohánět resty na zahrádce a holky mně pomáhají. Při jejich honění už dostaly "zabrat" některé kytky kolem cestiček. Větší podíl na tom má Ela, která Beu různě předbíhá, přeskakuje a podobně. A u toho náležitě řve. Doma je to naprosto tichý psík, ale jakmile venku začně honit Beu, má potřebu ňafat a ňafat. Také hlásí náležitě nahlas každého "zloděje" u plotu zahrádky. Vzhledem k tomu, že vedle zahrádky je parkoviště prodejny s koberci, tak těch zlodějů je poměrně dost! Když se má ale ozvat, tak to neudělá. Už jsem ji dvakrát zavřela na dvoře do dřevníku a i přes hledání a volání se neozvala. Tento týden díky tomu, že se neozve, strávila část noci na chodbě. Když přišel syn v noci z práce domů, tak mu zřejmě vyběhla ven a on si toho vůbec nevšiml. K ránu mně vzbudila Bea, která začala štěkat a běžela ke dveřím. Za nimi se ozvalo slaboučké kviknutí Ely, které zřejmě už byla zima. Trouba, když má štěkat, tak neštěká! Také je zajímavé, jak přicházejí ti moji pomocníci ze zahrady domů. "Dáma" Bea má špinavé jen tlapky, kdežto černoch se musí osprchovat pomalu do půli těla, jak je obalený hlínou. Zato ale ráda a sama skáče do vany. Člověk se s těmi miláčky opravdu nenudí.
- Do fotogalerie "Květiny" přidány fotky z výstavy ovoce a zeleniny , která se uskutečnila v říjnu v Mor. Třebové . Pavel se nechal přemluvit a vystavil některé svoje bonsaje.
- Do fotogalerie "Rodina" přidáno pár fotek z rodinného posezení při příležitosti 60.výročí svatby Pavlových rodičů.
- Do fotogalerie doplněny fotky - Ela (Tunýlkaření), Květiny (Podzimní Flora Olomouc, Pokojové květiny) , Kamarádi (Narozeniny - Bar 25)
- Do fotogalerie doplněny fotky - Agility (Pejskiáda) , Květiny (Září 2009), Bea (Pejskiáda)
- PEJSKIÁDA - Mor. Třebová 26.9.2009
Pejskiáda je v Mor. Třebové již tradiční akcí po řadu let. Pořádá ji DDM Mor. Třebová a ZKO 308 Mor. Třebová ve spolupráci s naším klubem agility. Koná se vždy na podzim v areálu kynologického cvičiště v lomu. Letos se poprvé nekonaly závody přes překážkovou dráhu, ale pouze soutěže dětí bez psů. Pak následovala soutěž o nejkrásnější pár "Dítě a pes" a soutěž o "Nejkrásnějšího psa". Před vyhlášením vítězů proběhla ukázka z výcviku psů ve sportovní kynologii, kterou předvedli paní Netolická a pan Kučera. Proběhla také ukázka z činnosti našeho agility klubu. Pár našich překážek doplnily improvizované překážky z DDM a tak jsme zaběhli na ukázku takové malé kolečko. Pavel nechtěl běžet, tak jsem se proběhla nejdřív s Beou a potom s Elou. U Bey jsem měla obavy, že se zasekne na slalomu. No moc se jí nechtělo už na začátku, pak vypadalo, že zamrzla v tunelu, ale slalom prošla ukázkově a poslední dvě skočky šla dokonce rychle a s radostí. Ela předvedla, jak běhá rychlý pes a ještě se divila, že už je konec. Řada návštěvníků si naše překážky vyzkoušela a zahlédla jsem pár šikovných dvojic, kterým by to na parkuru určitě šlo! Do soutěže o "Nejkrásnějšího psa" se z našeho klubu přihlásili jen Katka Musilová, Lucka Bílková, Dana Sobotková a my s Pavlem (tedy Pavel s Beou byl přihlášen bez jeho vědomí). Nejkrásnějšího psa z nás nikdo nevyhrál, ale Bea byla vyhlášena jako nejstarší pes této přehlídky! Dostala diplom,medaili,kalendář a jitrničku. To Pavel koukal!!! Na závěr se losovala tombola a tam jsme z deseti zakoupených losů na tři vyhráli!
Z našeho klubu se zúčastnili: Míša s Fatimou, Pavla s Ginou,Dobra s Nelou, Emička s Julčou, Lucka s Kikinou, Dana s Dášenkou, Katka M. s Tessi , Katka O. s Arietou a naše maličkosti. Fotky budou.
- Do fotogalerie "Agility" doplněny fotky ze závodů v Lukové a z intenzivky ve Vilémovicích.
- Intenzivní trénink u Martiny Konečné - Vilémovice 20.9.2009
Už v červenci na Svojanově nám přislíbila Dominika Poláčková poslední dvě volná místa na intenzivce, kterou pořádá ve Vilémovicích u Blanska s Martinou Konečnou. Jeli jsme s Míšou Sýkorovou na takovou akci poprvé. Domča zajistila místo (krásný fotbalový trávník) a dala k dispozici svoji sadu překážek (má moc šikovného přítele). Ráno jsem si dvě sekvence zaběhla s Elou já. Musím se také učit! A pak už trénoval Pavel. Ela lítala jak splašená a Martina často lomila rukama (zóny,slalom,oblouky,naše špatné vedení, předčasné či pozdní povely). Dantík od Míši zase dělal, že neumí slalom a Míšu popoháněla Martina k rychlejšímu běhu. Tu může, má mladší nohy než my. Za poslední sekvenci byli pochváleni Míša i Pavel. Tak to bylo asi na závěr, abychom neztratili motivaci! Celý den foukal protivný vítr, ale přitom svítilo fest sluníčko. Tak jsem si odvezla z Vilémovic kromě rad od Martiny i pěkně spálený obličej. Cestou jsme spřádaly s Míšou plány jak s těmi našemi chlupáči dál. Jsou to velmi podobní ztřeštěnci. Celý den s námi absolvovala i Míša Sýkorová starší. Ta Míša má hodnou maminku! Fotky budou časem. Moc krásné fotky z této akce má na svých stránkách Boženka Hronová - www.barabel.cz . Kdybychom tušili, že budeme středem zájmu vášnivé fotografky, tak bychom se náležitě upravili. Panička nestíhá a holky potřebují přistřihnout.
- LUKOVSKÉ TUNÝLKAŘENÍ - 19.9.2009 - Luková
Elinka zvítězila v agility i v jumpingu!!!!!!!!!!!!
Na tyto neoficiální závody jsme se hlásili na jaře původně ještě s Beou a Pavel s Elou. Beu jsem musela odhlásit a tak abych nevyšla ze cviku jsem si půjčila od Pavla Elinku. A můžu říct, že nám to spolu jde! Vzhledem k tomu, že s Elou netrénuji, ani jsem s ní nebyla nikdy na oficiálních závodech, tak jsme se mohli přihlásit do kategorie "začátečníků". Ti měli parkury kratší a jednodušší, tak jsme je v pohodě spolu zvládly. Byla jsem s naším výkonem spokojená. Zaběhly jsme dva čisté běhy s nejrychlejšími časy. Postupovka v agility - 5,11 a v jumpingu 5,29 (druzí měli 4,6 a 4,2). Pro mne něco nevídaného! Ta radost musela ze mne zářit na dálku. Nezkazil ji ani náš disk ve třetím speciálním běhu - "tunýlkaření". To byl totiž mazec nejen pro psy, ale hlavně pro pány. Zapamatovat si třináct dír tunelu a nepoplést to v té rychlosti, to se povedlo asi jen třetině startujících. Výhodu zde měly jednoznačně pomalejší týmy. Elišáček se diskl už na páté díře. Utekla do druhé díry rohlíku. Pravda je, že jsem asi mohla více volat a lépe naběhnout, ale člověk měl plnou hlavu tohoˇvůbec si pamatovat kam teď.A tak by mně docela zajímalo, zde mne tak rozhodil ten disk, nebo bych to zkazila stejně - vynechala jsem pak totiž předposlední díru. No nevím, takhle je to na Elišáčka. Ty rohlíky musíme ale potrénovat. Jinak tenhle běh diváky opravdu pobavil. A co tomu říkali psi? To by mně také zajímalo. Závěr běhu byl také úžasný. Část trati si zaběhl tým ve složení - psovod = rozhodčí + pes (pasovaný na bíglíka) = stavitel trati. Dost dobrý!!! Jen nevím jestli to bylo v plánu, nebo to byla náhlá škodolibost bezvadných pořadatelů. V každém případě to svědčí o dobré partě pořádajícího klubu. Jejich první závody se jim povedly. S cenami jsem byla maximálně spokojená - pohár, kokardy, krásné keramické hrníčky, tři knihy, čepice,propiska, slevové poukázy a dokonce poukázka na zboží v hodnotě 400,- Kč od Fitminu (málem jsem ji vyhodila s letáčkem). A navíc igelitka pamlsků a psí časopisy pro každého účastníka. Z našeho klubu se závodů zúčastnili ještě Pavla a Dobra Řezníčkovi. Pavla to po disku v prvním běhu vzdala a tak si Dobra zbývající dva běhy střihla s Nelou i Julou. Nejlepšího umístění dosáhla v "tunýlkaření", kde obsadili s Nelou pěkné páté místo. Na závodech jsme potkali řadu našich známých, tentokrát i z řad seniorů a poznali zase nové tváře. Celkem se mi zdálo, že tam panovala moc fajn pohoda. Doufám, že to byl celkový dojem i ostatních a ne jen moje "růžové brýle" po dvou vítězstvích. Fotky budou. Jen tak na okraj. Měli jsme sebou dva foťáky. Náš i jeden lepší od syna. První došly baterky v tom půjčeném a těsně před tím, než jsme šly s Elou podruhé na bednu pro pohár i v tom druhém. Co k tomu dodat? Doma jsem pak ještě zjistila, že téměř všechny fotky z našich běhů jsou rozmazané. Vtipálek syn prohlásil, že to bude tím, že jsme běhali tak rychle!
- Doplněny fotky do fotogalerie Agility - Robinsonáda Brno a trénink 6.9.2009
- ROBINSONÁDA II. Brno 5.9.2009 - aneb černý den
Když jsme byli v Brně na Ostrově na jaře, tak Elinka zlobila a chtěla z parkuru utíkat za mnou. Odnesli si díky tomu dva disky. Tentokrát svůj výsledek ještě "vylepšili" na tři disky! A to Elinka tentokrát poslouchala, ale svůj den neměl páníček. Parkury stavěla Lenka Pánková a některé dle rozhodčích, kteří budou pískat letošní mistrovstí světa agility - Manuela Alffa a Berna Huppeho. Však jsme také viděli běhat několik účastníků tohoto nadcházejícího mistrovství světa od nás i ze Slovenské republiky. Ela byla opravdu hodná, ani neštěkala, ležela poprvé i v boudičce, až mi to bylo podezřelé. První se běželo agility a Pavel s Elou byli hned třetí. Skočka, skočka, kladina (pozor lepší náběh je na áčko!) a následoval "rohlík" tunelu.Pavel si ji pěkně stáhl z kladiny k sobě, ale v ten moment mu to na mokré trávě uklouzlo, spadl a vlastně tak byl v cestě do té správné díry tunelu. Ela to vyřešila po svém a vzala to tedy tou druhou dírou. Zbytek běhu byl čistý. Tak si snad Pavel konečně pořídí kopačky! Ke zkoušce SA1 nastoupily jen tři týmy. Stačilo doběhnout a měli by medaili. No doběhli, ale s třemi odmítačkami, takže disk. První hned za druhou skočkou (musíme trénovat vysílačky), druhé bylo při náběhu na kladinu (Pavel měl udělat větší oblouk a lépe ji na ni navést) a třetí (pro mne na infarkt) na předposlední překážce, kdy Ela udělala větší oblouk a tím se dostala za linii překážky (Pavel měl volat). A tak třetí místo na bedně zůstalo prázdné! Třetí běh - jumping byl těžký už od začátku. Pavel s Elou překonali těžkou kombinaci skoček na začátku a Pavel zřejmě vyveden tím úspěchem z míry poslal vzápětí Elu na jinou překážku!!!!! Nevěřila jsme vlastním očím. Prý věděl kam jít, ale nevyšel mu pohyb. Zbytek pak už doběhli v pohodě, Ela se snažila. Tak jsme s oficiálními závody pro letošek skončili a musíme trénovat a trénovat! Opět jsme se potkali s řadou známých tváří z tábora na Svojanově, včetně naší trenérky a poznali jsme další agiliťáky. Velkým úspěchem pro nás bylo to, že Ela neřešila kde má paničku a dokonce při prohlídce parkuru chtěla za Pavlem na parkur. Tak doufejme, že tento problém byl díky táboru vyřešen.
- FITMIN CUP - Podhorka Česká Třebová, 30.8.2009
Den po "Podhorském skoku" pořádali v České Třebové první oficiální závody. Když se Elince v sobotu tak dařilo, tak se s Pavlem přihlásili i na neděli. Běžely se jen dva běhy - jumping a zkoušky. Tentokrát přijeli z našeho klubu ještě Cápalovi -startovala Míša s Fatimou (měl běžet i Ivo , ale ten se v sobotu zranil na fotbale) a Míša Sýkorová se Sindy. Oba týmy se bohužel diskly v obou bězích. Pavel s Elou se diskli v jumpingu také. Rozhodčí p.Plíštilová postavila trať tak, že dvě třetiny týmů všech kategorií se diskly a většina právě tam kde Ela - v jiné díře tunelu hned na začátku. Ela si disk pojistila ještě jednou opět tunelem (místo slalomu). Asi jí budeme říkat "TUNELÁŘ". Zkoušku běžili pěkně, ale bohužel dvě zaváhání na slalomu je připravila o známku výborně (špatný náběh a nepatrné vychýlení uprostřed). Takže známka "velmi dobře" a sedmé místo. Pro nás ale bylo největším úspěchem, že Ela neřešila kde má paničku a soustředila se na Pavla. Asi pomohlo to, že jsme s ní na táboře trénovali střídavě já i Pavel.
- PODHORSKÝ SKOK - Česká Třebová, 29.8.2009 - Ela dvakrát na bedně!
V České Třebové pořádají koncem léta tradičně neoficiální závody, kde mají čtyři kategorie - bažantíky,začátečníky, pokročilé a hlavně SENIORY. A tak kvůli této kategorii seniorů jsme na tyto závody vyrazili i přes dlouho pauzu v tréninku. Přihlásili jsme vyjímečně i Beu, protože parkury seniorů bývají kratší. Z našeho klubu startovala ještě v kategorii bažantíků šestiletá Ema Řezníčková, v začátečnicích Míša Cápalová a v pokročilých Dobra Řezníčková. Malá Emička sklidila jako nejmenší účastník velký potlesk i přes to, že Julinka sem tam neposlouchala a koukala po své paničce Pavlínce. My s Pavlem jsme si vyměnili pejsky, abych si to někdy vyzkoušela jaké je to s rychlou Elou. První běh byla hra. Tam si každý běhal 30 vteřin co chtěl a podle bodového hodnocení jednotlivých překážek získal pořadí. Ve hře se vyhodnocovaly vždy dvě kategori spolu. Senioři s bažantíky a začátečníci s pokročilými. My s Elou jsme nasbírali 35 bodů a tím pádem druhé místo! Pavel s Beou nasbírali 27 bodů a 7. místo ze 14 účastníků. S Elou jsme mohli být ještě lepší, ale do tunelu šla až napodruhé a zdrželi jsme se krapet na slalomu. Bea šla tento první běh ještě vcelku pěkně i když pomaleji. Dokonce zvládla nakonec i áčko, které klouzalo a psům se vůbec nelíbilo. Musím podotknout, že celé dopoledne pršelo! Druhý běh - agility jsme zvládli s Elišáčkem na jedničku. Běžela krásně a tak čistý, rychlý běh a l.místo! S Beou to bylo už horší. Tentokrát ji musel na áčko Pavel popostrčit a ve slalomu ji musel moc a moc přemlouvat, aby ho prošla. Na třetí běh sice nastoupili, ale tentokrát řekla Bea jasné "NE" už za druhou skočkou. Sedla si a dál odmítla jít. Tak jsme jí slíbili, že tedy opravdu definitivně dozávodila i na neoficiálních závodech. Bohužel na čtvrté překážce jsme se v jumpu diskli i my s Elou. Ela opakovaně skočila kruh bokem. Sice s nadšením a rychle, ale pořád bokem. Pravda je, že kruh se nám nikomu nelíbil, byl stříbrný - psy asi špatně viditelný a velcí psi s ním měli vůbec problémy - na několik dokonce spadl. Po překonání kruhu na čtvrtý pokus jsme zbytek zaběhli pěkně rychle a čistě. No škoda! Přitom při hře i agility ho šla Ela bez problémů. Na skok mohutnosti, který bývá na závěr jsem Elu nehlásila. Sice skáče hodně daleko, ale bylo to dost brzy po jejím léčení a zdraví je na prvním místě. Ze závodů jsme odjížděli s kabelou plnou dobrůtek,granulí a bylo něco i pro paničku - stojánek na mobil a budík.Tak zase za rok nashledanou senioři!
- Doplněny fotografie z měsíce srpna v galeriích Agility, Květiny i Rodina
Povídání k závodům v České Třebové dodám jak bude chvilka.
- Srpen 2009 - Flora Olomouc, Horizont Bystrovany, Plumlovská přehrada, Prostějov, Vyškov
Měsíc srpen uběhl jako voda! Ela se šetřila, tedy my jsme se snažili, aby se šetřila a tak jsme holky nebrali ani na tréninky mé skupiny začátečníků. Doma navíc propuklo takové menší "šílenství". Měnili jsme totiž v obýváků okna a posléze malovali. Tím pádem to vypadalo v celém bytě jak po výbuchu a holky byly většinou někde zavřeny. Slibovala jsem jim, že následující týden se jim budeme plně věnovat a vynahradíme jim to. Já jsem si dovolila z toho blázince na jeden den vypadnout a udělat si výlet s přáteli z Trutnova. Ve čtvrtek 20.8.2009 zahajovala totiž letní výstava "Flora Olomouc". A to si přece nemohu nechat ujít. Přivezla jsem si pochopitelně několik krásných přírustků. Z výstaviště Flory jsme zamířili ještě do arboreta Horizont v Bystrovanech u Olomouce. Strávila jsem tak velmi příjemný den s přáteli Janou a Jirkou. Doma jsem pak v pátek šturmovala, abychom uvedli byt do trochu přijatelného stavu a mohli v sobotu odjet na Plumlovskou přehradu, kde jsme si pronajali chatu. A tam jsme se holkám věnovali od rána až do večera. Dlouhé procházky do lesů, do polí, k vodě. To se jim opravdu líbilo. Hned druhý den si našla Ela na pláži kamaráda, se kterým se pěkně proháněla. Byl to po dlouhé době první cizí pes se kterým si takhle hrála. Asi to bylo tím, že to byl malý jokšírek. S paničkou jsme si pěkně popovídali. Jednak kromě dvou jokšírů, které měla sebou, tak doma měli také pudlíka a navíc chce začít dělat agility. Na hřišti u chaty jsme se snažili s Elou trošku trénovat. Skočka - dva kýble a koště, slalom - kuželky od ruských kuželek. Netrénovali jsme celou věčnost a v sobotu 29.8.2009 jsou v České Třebové neoficiální závody agility. A jedna z kategorií je kategorie "SENIORŮ". O jiných závodech, kde mají tuto kategorii zatím nevím. Jen v Bratislavě pořádají dokonce mistrovství Slovenska seniorů v agility! Jeden den jsme se z chaty vypravili na výlet do Prostějova. Bea se chovala ve městě úplně perfektně, Elu jsem ale musela často umravňovat. Je to takový rozjívený dorostenec. V půli týdne za námi přijela Pavlova sestra s manželem a dalším pudlíkem Betynkou. Holky spolu nemají problémy, ale šéfem celé smečky je jasně Bea. Jeden den jsme se také vypravili všichni do nedalekého Vyškova, kde je malá zoologická zahrada a hlavně DINO PARK. Bea se chovala opět jako zkušený cestovatel, zato Ela po mně neustále skákala, takže jsem za chvíli vypadala, že jsem prošla příkopem. Ela hrdina se lekla v ZOO dokonce i kvokající slepice a později u pohybujícího se a řvoucího tyranosaura se mi schovala mezi nohy. Jinak se poprvé v životě svezly autobusem a dokonce po Vyškově jezdily dino - vláčkem a byly také v dino parku v kině na promítání filmu 3D o dinosauřím mláděti. Pro některé děti byli tři pudlíci v ZOO i v Dino parku další atrakcí. Často jsme slyšeli "Jé mami dívej černý a bílý pudlík, a támhle je ještě jeden!" Myslím si, že tolik aktivit v jednom týdnu bylo na jejich čtyři tlapky až až. Aby si holky občas odpočinuly, tak jsme museli odpočívat také, jinak byly pořád v pohybu.
- Doplněny fotografie- Galerie Ela - 2.narozeniny, Galerie Květiny - červenec 2009,Galerie Agility - Svojanov 2.turnus 2009, Pouť Městečko Trnávka 25.7.2009, Trénink 26.7.2009, ´Trénink 2.8.2009
- Elinka marodí
Minulý týden ve čtvrtek jsem se probudila a Ela seděla nějak divně na posteli. Za chvíli bylo jasno - chodila jen po třech. Tak hajdy na veterinu. Pan doktor naznal, že má natažený sval na pravé zadní noze. Tak dostala prášky a chodíme na injekce. Večer vypadala dost špatně, sotva chodila. Přes noc se ale událo zázračné uzdravení a ráno už chodila téměr normálně. Na injekce ale chodíme dál a musí se šetřit. Jak to dělat, to bych ale chtěla vědět. Ona by pořád skákala a když ji vezmem na zahradu,tak začne lítat jak zběsilá. Tak ji necháváme raději doma, ale to se jí vůbec nelíbí.
- Ve fotogalerii "Kimi" jsou nové fotografie z procházky 26.7.2009
- Pouť v Městečku Trnávka - 25.7.2009
Pořadatelé pouti v blízkém Městečku Trnávka se obrátili na náš agility klub se žádostí o zpestření jejich programu o ukázku naší činnosti. A tak kdo mohl vyrazil na pouť. Dorazilo celkem 11 našich psů s pány. Ukázka probíhala na fotbalovém hřišti (kéž bychom měli na cvičáku takový trávník!). Trochu nás potrápil déšť, ale při našem vystoupení svítilo sluníčko. Háravou Beu jsme nechali doma, aby nerozhodila naše psí kluky. Podívat se na naše vystoupení přijeli i naší přátelé Jana a Jirka Mačátovi , kteří mají poblíž chalupu. A tak jsme s nimi koukli i na kolotoče. Zavzpomínali jsme s Janou na naše mladá léta a vyzkoušeli "létající lavici". Ze země vypadala naprosto neškodně, ale zatočila s námi tak, že kvůli našim úchvatným grimasám je většina fotek, které dole dělal Pavel nepublikovatelná. Tak jsme si užili pouti včetně tureckého medu a perníkových srdcí. Co na to říkala Ela , to nevím!
- Elinka má 2 roky
V sobotu 25.7.2009 oslavila naše Elinka svoje druhé narozeniny. Dostala pamlsky,nový obojek a také psí bublifuk! Z něj byla celá poblázněná Bea. Štěkala a skákala jak o život. Ela štěkala sice s ní, ale bubliny ji moc nezajímaly.
- Návštěva na Svojanově
Ve čtvrtek 23.7.2009 jsme se zajeli podívat na Svojanov, kde probíhal druhý turnus výcvikového tábora pořádaný Stáňou Jansovou. Celé odpoledne jsem strávila s Ivou Motlovou z Prahy , naší známou z loňského tábora a jejími chlupáči Zanym a Ryanem. Pozdravila jsem se ale i s dalšími známými z těchto táborů a poseděli jsme i se Stáňou. Bylo téměř tropické vedro, tak jsem se vykoupala v místním rybníce. Navečer jsem koukla na trénink agility vedený Ondrou Vrkočem a pak už bohužel hajdy domů.
- Výcvikový tábor Svojanov 11.7.2009 - 19.7.2009
Týden od 11.7.2009 do 19.7.2009 jsme strávili již potřetí na letním výcvikovém táboře na Svojanově. Tábor pořádá Stáňa Jansová a náplň je opravdu bohatá. Člověk si může vyzkoušet: poslušnost, obrany,stopování,vystavování, juniorhandling, flyball, tanec se psem, dogfrisbie, coursing a hlavně agility. I když máme tábor téměř za humny, trávíme tam rádi část dovolené. Společnost nám dělala rovněž již potřetí Míša Sýkorová se Sindy a tentokrát i její máma a šeltiák Dante. Pro Elinku to byla rovněž premiéra, protože loni se před táborem rozhárala a tak přijela už jen na poslední den. Odjížděli jsme v plné sestavě s tím, že Bea si řekne co chce dělat a co ne. A také řekla. Na prvním tréninku agility skočila tři skočky a "´vysvětlila nám", že ona přijela pouze na rekreaci jak jsme jí slíbili. Tak jsme se dělili s Pavlem o Elinku. Já jsem trénovala ráno a on odpoledne. Loni při absenci Ely jsem zase já půjčovala Pavlovi Beu. Ela s tím neměla nejmenší problém. Jen ranní tréninky začínaly už v 7.00 hodin ráno a to byla ještě nabitá energií, nevylítaná a nesoustředěná, tak dělala více chyb. Odpoledne s Pavlem už byla klidnější, tím pádem i pozornější. Trénovali jsme tradičně u Martiny Konečné. V družstvu byla Ela s jednou šeltičkou z Rakouska nejrychlejší, tak velmi často znělo "černá a černobílá ke mně". To jsme si chodili k Martině pro rady jak je při jejich rychlosti zvládnout. Hned na začátku předvedla Ela při své ranní rozdováděnosti pár odskočených zón, tak nás Martina přiměla začít trénovat zastavované zóny a pilovat zóny na houpačce. V družstvu jsme se sešli se špicem Alanem a jeho paničkou Janou, se kterými jsme byli společně v družstvu už před rokem. Jinak ze známých tváří tam byla s námi již potřetí jedna rodina z Brna a dcera s mámou od Znojma. My jsme tentokrát jeli na jiný turnus než je ten náš tradiční s "číňany a peruány", protože Martina Konečná byla jen na tomto turnuse.
Už druhý den byla možnost zaběhat si coursing. Zájem byl obrovský a štěkání psů bylo slyšet po celém okolí. Elu jsme ještě nepustili, měla toho před sebou ještě hodně. Bee jsem jeden běh slíbila. Z ní se stává při shlédnutí střapce šílenec. Vříská jak ti profíci a mám strach aby ji neranilo jak vyvádí. Tak si odběhla jeden běh šli jsme raději pryč, protože se dožadovala dalšího.U coursingu zapomíná, že je už ta "důchodkyně".
Třetí den jsme vstávali v nehorázném čase na dovolenou - už o půl šesté a v šest nastoupili na trénink flybalu. Bea si sice pamatovala co má dělat, ale její rychlost a nadšení z minulých let už tady nebylo. Ela zvládla pěkně odběhy, ale zase nechtěla brát míčky. Tak jsme si další dny raději tu hodinu přispali. Škoda, tentokrát probíhaly tréninky na rozdíl od minulých let pravidelně každý den. Bylo tam totiž několik zkušených psů. No ono i vstávání na trénink agility, který začínal v sedm hodin stálo za to. Chvílemi jsem chtěla patřit mezi začátečníky, kteří začínali daleko později.
Vzhledem k tomu, že Bea netrénovala agility, tak nám poprvé zůstal čas na poslušnost. Chodili jsme na velmi zajímané hodiny ke Stáni Jansové. U ní to není jen drilování klasické poslušnosti, ale řeší i problémy jednotlivých psů. A tak jsem na další lekce vylákala i Pavla s Elou. U ní řešíme štěkání a její bázlivost. Na lekce klasické poslušnosti chodili lidé na hodiny k dalším dvoum výcvikářkám.
Ve čtvrtek přijel mezi nás psí psycholog pan Rudolf Desenský. Shlédla jsem několik reportáží v televizi, přečetla jeho knihu a tak jsme byla opravdu moc zvědavá. Věnoval nám celé odpoledne a odpovídal na všechny dotazy i pracoval s některými psy. Je to opravdu "psí šaman"! Ela zůstala z jeho pohledu a doteku paf ještě hodně dlouho potom. Chvíli před tím se totiž lekla štěkotu bázlivé šeltičky vedle a s jekotem zajela pod mou židli. Tím upoutala jeho pozornost a on si ji podal a během momentu uklidnil tak, že seděla nepohnutě celou dobu jako v transu až do konce a jen koukala.I pohled na jeho obrovského psa (prý původně psího zabijáka), který se volně procházel mezi přítomnými lidmi i psy byl impozantní. Ta atmosféra se dá těžko popsat.
Počasí nám na táboře přálo. Někdy až moc, že jsem se poprvé na Svojanově i koupala. Holkám se ale do vody moc nechtělo. To Dantík od Míši, to byl plavec! A vůbec jak říkala Martina "super zvíře". Byl moc šikovný. Jeden večer se z těch veder přihnala bouřka a dokonce padaly i kroupy. Na táboře byl i táborák. Volné chvíle jsme trávili povídáním s novými i starými známými. Jeden den jsme se vypravili na procházku do nedalekého Maletína. Večery mohl člověk trávit u DVD a povídání paní Libušky Brychtové. Ta vedla vystavování a juniorhandling. Její lekce jsou velmi zajímavé a její komentáře přímo miluji. Byla jsem se párkrát podívat na Míšu, které předvídá slibnou budoucnost. Na návštěvu za námi přijelo i několik našich známých agiliťáků - nejdříve Boženka Hronová a v sobotu Dana a Zdenek Sobotkovi a Pavla Červinková.
Dny ubíhaly hrozně rychle a než jsme se nadáli, byla tu sobota. Dopoledne proběhly speciální závody border kolií, které pořádala Terka Frumanová a odpoledne táborové závody agility. Bea celý týden odpočívala a tak jsme si řekli, že by mohla také zkusit zaběhnout jedno kolo. Přihlásili jsme ji do pokročilých (neměli mít houpačku a kratší slalom). Běžela s Pavlem a doopravdy se rozeběhla a parkur dokončila. Měla ale dvě odmítnutí (špatný náběh do slalomu a vzápětí minula tunel), tak obsadili až osmé místo. Nějakou tu dobrůtku obdržel ale každý závodník. Ela startovala s Pavlem v závodnících. Zaběhli čistý běh, ale skončili až na čtvrtém místě. Kousek od trati seděla fotografka a tak Ela se zaběhla podívat kdo to tam je. A tak je od poháru dělila pouhá sekunda! Škoda! Ještě větší smůlu měla Míša se Sindy. Těsně před jejich během se spustil liják a závody byly přerušeny. Po chvíli pokračovaly v tom dešti dál, ale to Míša už nenastoupila. Na pohár nedosáhla bohužel ani s Dantíkem.
Závody v coursingu byly přeloženy na neděli dopoledne. Před během agility jsem slíbila Bee, že jestli zaběhne agility, tak ji přihlásím i na coursing. Tak se i stalo a dobře jsme udělali. Bea běžela moc pěkně i se krásně zakousla a tak získala pohár!!!! Ela běžela ještě lépe, ale ještě se neumí zakousnout do střapce. Tak to bylo moc pěkné zakončení našeho pobytu. Úplně na závěr proběhla táborová výstava psů. Zúčastnila se jí Míša s Dantíkem a postoupili ze základního kola dál, ale do finále se už nedostali. Těsně před odjezdem jsme ještě poseděli se známou z loňského tábora , která přijela na druhý turnus z Prahy. Pozdravili jsme se s výcvikáři druhého turnusu - rodinou Vrkočových a už jsme vyrazili domů. Tak zase někdy na Svojanově nashledanou! Fotek bude hafo!
- Bouřka a krupobití
Dne 29.6.2009 se nad Moravskou Třebovou přehnala bouřka, jakou jsem zde ještě nezažila.To obrovské množství vody nestačily brát kanály a tak byly zaplaveny silnice, spousta sklepů a pod. Kroupy pomlátily zahrádky. Ležely na zahrádce ještě douho po bouřce. Naše střecha také neodolala a tak nám zateklo do dvou místností. Zateklo mi i v práci do kanceláře. No hrůza, ale v těch chvílích jsem si vzpomněla jak hrozně musí být těm chudákům v zaplavených oblastech, kteří jsou na tom daleko hůře. No snad se počasí už umoudří , za pár dnů totiž odjíždíme na psí tábor na Svojanov.
- Přidány fotografie do galerií - Agility - RR Cup Svitavy 20.6.2009 a Zemská výstava psů v Lanškrouně - 21.6.2009, Rodina - svátek Petra a Pavla, Květiny- červen 2009
- Víkend 20.6.-21.6.2009 - aneb "Psí víkend" či také "víkend pod psa"
RR - Sport Cup Svitavy 20.6.2009
V sobotu jsme si zajeli do Svitav, kde se Bára Kolkopová zúčastnila dalšího závodu rhodéských ridbecků. Původně jsme se jeli jenom podívat jak to Zakovi běhá a jak to na akcích těchto impozantních psů vypadá. Na místě jsme zjistili, že je možnost se přihlásit do závodů agility příchozích. No tak jsme to udělali. Vzhledem k tomu, že parkur byl velmi krátký, tak jsme přihlásili i Beu s Pavlem. První běh s ním sice odběhla , ale vypadalo to, že se hrozně přemáhá a dělá to jen proto, by mu udělala radost. Ve druhém běhu už nechtěla jít ani na kladinu, ani na áčko . Běh dokončili jen s popostrkováním. Tak je jasno - Beuška definitivně dozávodila. . Poprvé jsem ji tedy oslovila "ty naše důchodkyně" . (Druhý den naše důchodkyně při přípravě parkuru pro začátečníky si sama vesele vyběhla áčko, kladinu si přeběhla několikrát...... jestli nebude také trochu herečka). My s Elinkou jsme zaběhli první běh pěkně rychle. Ve druhém si ale špatně naběhla do slalomu a to kratinké zdržení při opravě nás stálo pohár. Skončily jsme čtvrté. Vzhledem k tomu, že se nedalo disknout, tak Bea s Pavlem skončili sedmí. Běhalo osm týmů. Katka s Arietou byly v tomto závodě druzí a tak si pohár odvezli. Pohár si odvezli i Bára se Zakem, kteří startovali ve veteránech ridbecku a byli z nich nejlepší!
Žádný z našich psů nestartoval v oficiálním coursingu, ale téměř všichni si to na závěr zkusili. Beu jsem raději nepustila, má coursing ráda a zapomněla by na svoje záda. Elinka mi úplně vyrazila dech. Viděla to poprvé v životě a hned si odběhla krásně celé kolo. Jen na úplný závěr, když střapec švihl v zatáčce, tak ho ztratila. Už jsem si plánovala jak to na Svojanově natrénujeme, ale na závěr měl jeden pes úraz (spadl a pořezal si nohu o lanko), tak moje nadšení opadlo. Na této akci jsem se seznámila s dalším perfektním psím (a nejen psím) nadšencem - Janou Pucherovou z Janova. Před jejími aktivitami smekám.
Po návratu ze Svitav jsme se jeli pokochat krásnou zahradou našich přátel do Bezděčí. Po návratu nás čekala další cesta do Svitav. Tentokrát bohužel na pohotovost. Peťa byl v lese na houbách a píchl si větev do oka. Ze Svitav jsme putovali do nemocnice v Litomyšli a naše putování skončilo až po půlnoci. Doufejme, že oko bude v pořádku.
Zemská výstava psů Lanškroun 21.6.2009
Na tuto akci jsem měla jet původně s Peťou. Takhle jsme tam vyrazili jen na chvíli s Pavlem. Po příjezdu mi vyrazilo dech to obrovské množství aut. Nečekala jsem tak obrovské množství lidí. Z našeho klubu tam vystavovali - Míša Sýkorová Dantíka,Ivo Cápal Dana, Míša Cápalová Fatimku a Pavla Řezníčková půjčeného jagteriéra. Pavlínka měla smůlu, její pejsek začal v kruhu kulhat (v týdnu měl ošetřen drápek). Všem ostatním jsme poblahopřáli ke "krajským vítězům". I naše nová známá z Janova měla "krajského vítěze". Pudlíky jsem téměř propásla. Ale prý jich bylo málo. A už jsme museli spěchat domů za našim marodem a na trénink agility. Na ten dorazily další dvě nové zájemkyně ze Starého Města.
- Do fotogalerie "Agility" přidány fotky z Prostějova - 13.6.2009
- DVOJZKOUŠKY AGILITY - PROSTĚJOV 13.6.2009
Tak o těchto závodech se mi ani nechce psát - dvakrát Disk. Ale není disk jako disk. První zkouškový běh skončil bleskově po třetí překážce. Elinka se opět vydala mne hledat! Já jsem přitom byla už delší dobu schovaná až u kantýny za zábradlím. Běh vypadal následovně: skočka, skočka, áčko (pěkné zony) a v ten moment se ocitli poblíž našeho sezení a Ela tam vběhla. Po zavolání se vrátila obrovským obloukem(no kde ta panička jenom je?), ale ještě větším obloukem to vzala tentokrát na druhou stranu (no já ji přece najdu!). Na to s ní zoufalý Pavel opustil parkur. Při druhých zkouškách Pavel chtěl, abych zůstala Ele na očích na startu, aby viděla kde tedy ta panička je. Byl už z toho ale pěkně nervozní, že prohlásil, že si už nepamatuje ani parkur (tento pocit jsem zažívala na startu často, tak jsem to brala s rezervou). Start byl rychlý,skočka, skočka, kladina (opět pěkné zony) a konec! Ela minula skočku a tak si ji skočila z opačné strany. A v ten moment Pavel opravdu zapomněl trasu a tak to vzal nejbližší cestou do cíle - tj.áčko a dvě skočky. Tak to byly opravdu dva "znamenité" běhy. K takovým překážkám jako tunel,houpačka a slalom si ani nečichli. Začínám z nich být pomalu bezradná. Ještě, že teď delší dobu nikam nejedeme. Za měsíc začíná tábor na Svojanově a tak třeba si s nimi Martina Konečná poradí.
Závody pískala Jiřina Máčková. Na úvod poučila závodníky, že bude nemilosrdně diskem trestat držení za kůži, či srst na startu. Po disku na trati měl závodník na výběr. Buď si chybu opravit a zmizet z parkuru, nebo chybu neopravovat a pokračovat v parkuru, ale už žádné další opravování případných chyb. Zkoušek se z našeho klubu zúčastnili ještě Katka s Arietkou v LA1 (šesté a třetí místo) a Pavla s Ginou v SA2. Seznámili jsme se s černým pudlíkem Cofinkou a její paničkou až z Ostravy a kupodivu se Elince líbil i náš soused - krásný belgický ovčák z Frýdlantu a vůbec se ho nebála.
- PŘEHLÍDKA ZÁJMOVÝCH KROUŽKŮ DDM MOR. TŘEBOVÁ
Ve čtvrtek 11.6.2009 jsme se zúčastnili výše uvedené přehlídky se svojí ukázkou agility. Akce probíhala v Muzeu v Mor. Třebové a naše ukázka v parku za muzeem. Zúčastnili se Pavla a Dobra Řezníčkovy,Katka Ondráčková, Bára Kolkopová Přichystalová a já. Pavel měl tenisový zápas, tak jsem obě naše holky vzala sama.
Teď bych trochu odbočila a vysvětlila jak to vypadá s naší Beou. Pan doktor ji moc nedoporučuje skákání ani slalom , ten je prý ještě horší. Tak ji sice bereme na tréninky, ale jen proběhnout a na parkur jen když se moc dožaduje (pan doktor říkal, že se nemá cítit náhle odstrčená - že si sama "řekne"). Já plně toleruji její "názor" a tak mně už delší dobu nejde do slalomu ani náhodou (nutila jsem ji v době, kdy jsme ještě nevěděli o problémech s páteří). Běží a před slalomem si sedne. Pavel je asi "tvrdší" a jemu do slalomu jde. Tak mne už párkrát pěkně ztrapnila.
Při ukázce jsem si tedy s ní naplánovala jen krátký běh s vynecháním slalomu. Vyběhla,zvládli jsme skočky a tunel, ale když vyběhla z tunelu a jen zahlédla v cestě slalom, tak si sedla. Doběhly jsme s dvojím popostrčením. Výsledný dojem musel být - pejsek důchodce. Po skončení ukázky jsem vytáhla létající talíř a ejhle! Z Bey se stala mávnutím kouzelného proutku "mladice" a běhala by za talířem do roztrhání těla. Děti stály frontu, aby jí mohly talíř házet a ona vzorně prinášela. Byl to úplně jiný pes. No a Elinka? Ta napravila reputaci pudlíkům a běžela jak černý blesk. Měla by jedničku s hvězdičkou, ale dojem kazí její neustálé štěkání. Takhle ukecaného pudla jsem ještě neměla. Jakmile je venku společně s Beou, tak má potřebu štěkat. Talíře nosila také, ale ne tak vzorně jako Bea. Nejraději by chtěta ten, co zrovna nese Bea. Tak se holky pěkně vyřádily. Foťák jsem bohužel zapomněla, tak fotky nejsou.
- Přidány fotografie do galerie "Květiny" - červen 2009 , do galerie "Rodina" - Pavlík a BMV a do galerie "Agility" - Robinsonáda
- ROBINSONÁDA I. - Brno 6.6.2009
Na těchto závodech složila Ela svoji druhou zkoušku. Tentokrát na "velmi dobře". Škoda, byla kousíček od výborné. Po úvodním odmítnutí za špatný náběh do slalomu (byla tam dřív než pán a sama to ještě pořádně nezvládá) šli jinak čistě až téměř do konce. Dvě skočky před cílem se Ela rozeběhla směrem ke mně a bylo druhé odmítnutí. A to jsem stála hodně daleko od parkuru. No je to můj závisláček. Hledala mne tak očividně i při posledním běhu, že po doběhnutí zněl komentář Martiny Vaškebové "no tak teď si už najdi paničku". A to jsem byla už úplně schovaná za stanem pořadatelů. Běhy agility a jumpingu skončily neslavně - Diskem. Osudným se staly tunely. Jednou byl tunel lákavější než dálka vedle něj a podruhé se nabízela levá díra tunelu lépe než požadovaná pravá díra a pán to nestihl. Nějak jim ta spolupráce vázla. To takový šeltiák Dante s Dominikou (naši známí z tábora na Svojanově) se sice opičili a skončili ve stejné díře, ale jejich běhy byly daleko koukavější. Velkým pozitivem tohoto dne bylo solidní počasí, které ostrováci tradičně "objednali" a přes hrozivou předpověď i "obdrželi"! Odpoledne to bylo dokonce na krátký rukáv.Poprvé jsem sledovala běhy takových agiliťaček jako je Martina Klimešová a Martina Vaškebová. Tu jsem zažila vždy jako pořadatelku a teprve nyní jsem ji viděla běhat.Také jsem se po delší době pozdravila s agiliťačkou seniorkou paní Ludmilkou Antlovou. Pudlíci běhali jen dva. Zato jsem tam poznala krásnou půlroční černou pudlí slečnu z Lelekovic a sympatickou mámu její paničky. Navíc jsem zjistila, že je to dcera Inésky, kterou jsem poznala na stejném místě před dvěma roky. No povedla se dcerka Inésce!
A zprávy z domova během dne? Bea si zvykla z předchozích dvou našich závodů, kdy jsme ji nechávali doma, že dostala vždy celou krabici hraček (hlavně se zapovězenými pískacími). Tentokrát jsem jí krabici nedala, protože byli doma oba kluci a Peťa dokonce i vzhůru a choval ji. No jen jsme odjeli, tak Bea se prý začala vehementně dožadovat krabice. Kdyby si tak dobře pamatovala raději potřebnější věci! Jinak v pátek při vyšetření u pana doktora dala najevo, že její páteř je ještě pořád citlivá. Jsme správná dvojka - ve stejný den napravovala paní doktorka záda i mně. Představa, že bych měla druhý den běhat byla nemožná.Nějaká ta fotka (i když pofidérní kvality) je ve fotogalerii "Agility".
- Nové fotografie ve fotogalerii "Květiny" - 20.5.2009 a 24.5.2009 a ve fotogalerii "Bea a Ela" - květen 2009
- Agility v mateřské škole - 22.5.2009
V pátek 22.5.2009 jsme zpestříli dopoledne dětem mateřských škol v Moravské Třebové. Na zahradě mateřské školy Tyršova jsme představili své pejsky, předvedli co který umí a seznámili je s některými překážkami . Na závěr jsme jim zaběhli takový menší parkur. Děkuji za pomoc Báře Kolkopové-Přichystalové se Zakem a Kubíkem. Akce se účastnila i Katka Ondráčková s Arietkou, no a naše trio Klempových. Některé děti svoje zážitky vyjádřily i výtvarně a v pondělí mi předaly svoje výkresy.Akce se dětem i panim učitelkám moc líbila. Na závěr taková perlička. Pochopitelně jsem chtěla, aby naše holky vypadaly co nejlépe. Beu jsem ještě v týdnu ostříhala a obě krásně načesala. Těsně před vystoupením vběhla Bea za míčem pod auto, kterým jsme přivezli překážky. Když vylezla, tak mně málem ranilo. Hlavu celou černou a černý flek na zádech. Tak jsem dětem vysvětlovala, že původně je to opravdu pudlík barvy aprikot. Její ozdoba nešla doma vymýt ani šamponem, má tedy na hlavě tmavý přeliv a Peťa jí říká "černá hlavo". Fotky jsou v galerii "Agility".
- Rychnovský rarášek - 16.5.2009
Došlo na přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" - 3 x DISK
Den začal černě už od rána. Probudilo nás hřmění a déšť. Vůbec se nechtělo lézt z postele. Tak dlouho jsme čekali kvůli zahrádce na déšť, ale že zrovna dneska? Poprvé jsme tedy nabalili i klubový stan. Vypravování i cesta nám trvala nezvykle dlouho, že jsme přijeli těsně před koncem prezentace. Teď co dřív? Prezentace, přeměření, honem postavit stan, než se opět vydatně rozprší a už byla prohlídka smolíků. Rozhodčí Alice Glöcknerová naměřila Ele 33 cm a je tedy definitivně ve smol. Tak nevím jestli máme být rádi nebo ne. Například na těchto závodech startovalo v kategorii SA1 35 týmů, zatímco v MA1 jen 18 týmů. Vzhledem k tomu, že jsme původně hlásili Elu do MA, tak byly problémy se startovkou. Musela jsem dvakrát urgovat, že není na startovce. Tak jednou startovali jako poslední, pak první a pak zase poslední, ale celou dobu připraveni na startu, kdy je budou volat. To na klidu nepřidalo. Jinak ale byla organizace bezvadná. Moc se mi líbily komentáře jednotlivých běhů od paní Bočkové, úžasné zákusky v kantýně a to nemluvím o krásných pohárech a cenách pro vítěze. No a teď k běhům. Parkury byly dost záludné, o čemž svědčí obrovské množství disku ve všech kategoriích. Pavel ani Ela neměli svůj den. Úvodní jumping běželi za mírného deště, ale vypadalo to ještě ze všech jejich běhů nejlépe. Měli sice dvě odmítnutí, ale při tom obrovském množství disku to šlo. Bohužel dvě skočky před cílem si Ela skočila jinou skočku a tak se přiřadili k té větší části startovního pole (z 35 účastníků jich doběhlo pouhých 14). Ta inkriminovaná skočka se líbila hodně pejskům. Někteří tam skončili po krásném rychlém a čistém běhu. Při zkoušce se pán zamotal v parkuru a Ela skočila opět jinou skočku. I třetí běh - agility byl plný záludnosti. A tady zavinil disk páníček, který navedl Elu na špatnou skočku. Pravdou je, že se přímo nabízela a skončilo na ní mnoho psů i bez zavinění psovoda. Ela už ale běžela nesoustředěně, na houpačku šla třeba až na třetí pokus. Byl to úplně jiný tým než v Šumperku. Však také spícího unaveného páníčka (den předtím hrál celé odpoledne tenis) natočila rychnovská televize! Na závodech bylo tentokrát plno pudlíků - od trpaslíků až po královské. Jeden vyhrál jumping v Médiích a jeden byl třetí v jumpingu smolíků. Bylo tam i jedno mimčo - Orfík z Jičína. Ela se zase jednou ukázala jako hrdina - schovala se před ním do mé náruče. No pravdou je, že i panička o Orfíkovi říká, že je to taková piraňa. Ze závodů jsme odjížděli před sedmou večer. Fotky jsou ve fotogalerii "Agility".
- Nové fotografie
- Agility - trénink 10.5.2009 - nové áčko
- Bea a Ela - 10.5.2009
- Květiny - Borotín , 1.5.2009,10.5.2009
- Rodina - Blučina , Petr 25
- Prodloužený víkend 1.5. -3.5.2009
Tento víkend byl velmi pestrý. Pátek byl věnován kytičkám. Navštívili jsme tradičně jarní výstavu květin v arboretu Borotín. Samo sebou jsem si musela udělat radost a něco si přivézt domů. No potřebovala bych zahrádku už na poschodí! Sobotu zasvětil Pavel vodním radovánkám - sjížděl s kamarády Třebůvku a večer jsme poseděli u vody ( a u kýty a pivečka). V neděli jsme se věnovali chlupáčům na tréninku agility. Do mé skupiny začátečníků přišli noví zájemci o tento sport - zlatý retrívr Baron s desetiletou Kačenkou. Tak máme během jednoho měsíce hned tři nové zájemce - vestíka Dastyho, kavalírku Tesu a retrívra Barona. Skupinu doplňuje akční šeltiák Dantík.
- SUPER , SUPER závodní premiéra Elinky - Šumperk 26.4.2009
Elinka si přivezla ze svých prvních oficiálních závodů dvě medaile a známku "výborně"!
Na závody do Šumperka jsme se hlásili a platili někdy v lednu, kdy jsme netušili, že zima potrvá tak dlouho a nebudeme moci trénovat. Tak jak se blížil termín závodů, tak jsem silně uvažovala o tom Elinku odhlásit, protože není ještě pořádně připravena. Musela jsem ale bohužel ze zdravotních důvodů odhlásit Beu a tak mi nepřišlo fér vůči pořadatelům odhlašovat i dalšího psa. Navíc se na tyto závody z našeho klubu chystala větší výprava. No tak jsme odjížděli s cílem alespoň jeden běh doběhnout bez disku. No odjížděli...... Vzhledem k tomu, že Bea zůstávala doma, tak to byly přímo manévry. Dostala krabici hraček , i se zapovězenými pískacími a my se plížili potichu z domu jako zloději, aby hned nezjistila, že ji nebereme sebou, ale zůstává doma s Peťou. Elince toto odloučení velmi prospělo. Bez Bey vůbec neštěkala.Do Šumperku jsem se těšila, Peťa tam totiž vystudoval vyšší odbornou školu.
Tak nejdříve k měření. My jsme žili celou dobu v domnění, že Ela je meďák. Večer před závody jsme si ji jen tak pro zajímavost změřili a zůstali paf. Naměřili jsme mezi 33-34 cm. Stejným způsobem jsme si ověřili u Bey jejích 31 cm, které má v průkazu.Tak jsme byli velmi zvědaví co naměří rozhodčí paní Plíštilová. Naměřila 34,5 cm a tak museli Elu přeřadit na startovce do smolíků. No a čeká ji přeměření u další rozhodčí. Teď už k samotným běhům. Jako první se běžela zkouška. Musím se přiznat, že tak nervozní jsem nebyla snad ani před svými prvními závody. Raději bych šla na ten parkur sama, než to sledovat za páskou. Ale Pavel se zdál v pohodě a v pohodě byla zřejmě i Ela, protože to zvládli perfektně, jen s jednou zonou na áčku. Druhé místo a hned první známka "výborně"! Zůstali jsme z toho paf. Jako druhý běh se běželo agility. Tento běh zaběhli ještě lépe než ten první. Jen měli tentokrát zonu na kladině (Pavel tvrdí, že ne). Moc pěkný výkon obou dvou. Nechtělo se věřit, že je to jejich první závod. A výsledku jsem zase nechtěla věřit já, třetí místo z 21. závodníků. Závěrečný jumping se mi zdál pro naši nezkušenou a bláznivou Elu příliš těžký (motanice skoček, dva tunely vedle sebe). Kupodivu si s těmito nástrahami, kde jsem čekala jistý disk poradili a diskli se až téměř na konci. Ela už nebyla tak soustředěná a navíc to vypadalo, že se rozeběhla ke mně za pásku. Zareagovala na Pavlovo volání, ale jak se rozeběhla, tak strčila čumák do tunelu, kam neměla. Opravdu jen čumák, Pavel ani nezaregistroval, že je disk. Škoda, jinak měli jen jeden špatný náběh do slalomu a Pavel už pokukoval po poháru za součet agility a jumpu (och ta neskromnost!!!!). Měla jsem z nich obrovskou radost a Pavel získal velkou motivaci do dalšího tréninku.
Z našich agiliťáku si odvezla medaili ještě Pavla Červinková s Ginou za třetí místo ve zkouškách SA2. Zkoušky v SA1 složily i Dobra a Pavla Řezníčkovy. Dobra se radovala ze své první "výborné". Pudlíků tam tentokrát moc nebylo. Jen tři holky od Vrkočů a jeden místní mladý pudlík Kevin, který ale ještě nezávodí. Fotky jsou ve fotogalerii - Agility.
- Flora Olomouc - 24.4.2009
V pátek 24.4.2009 jsme vyrazili tradičně na jarní Floru do Olomouce. Tento květinový svátek si nemohu nechat ujít. Milým překvapením bylo, že jsme hned u vchodu potkali Stáňu Jansovou, kterou jsme neviděli od loňského tábora a tak jsme chvíli splkli. Byla překvapená, že Pavel pozítří zahajuje svoji závodní agiliťáckou kariéru. Na mé obavy jak to v neděli dopadne, že ještě nejsou dostatečně připraveni, prohlásila, že když začně dělat agility chlap, tak je to v pohodě.Ale už k Floře. Nemilým překvapením byly ty neskutečné davy lidí - tentokrát již od rána. Chvílemi se nedalo ani hnout a jen samé strkání. Aby člověk nepřišel o rozum, tak jsme chvílemi vypluli z davu a poseděli někde bokem. A to jsme jeli v pátek, nechtěla bych to vidět v sobotu. Abych si spravila náladu, tak jsem si dělala radost a radost a výsledkem bylo 27 kousků nových kytiček. Výstavní pavilony byly překrásné!!! Fotky jsou ve fotogalerii "Květiny"
- Fotky z meziklubových závodů v Mor. Třebové jsou ve fotogalerii "Agility" a ve fotogalerii "Květiny" jsou také nové fotky jarních květin
- Meziklubové závody v Mor. Třebové - 18.4.2009
V soboru 18.4.2009 uspořádal náš klub agility "Mezitřebovské závody". Tentokrát jsme pozvali závodníky z České Třebové k nám do Moravské Třebové. Pozvání přijal i jeden agiliťák z Lukové (a udělal dobře, vyhrál jako jediný oba běhy). V pátek při přípravě nás vyděsilo počasí - začalo pršet a náhle přišly i kroupy!!! Ale na sobotu objednala Dobra Řezníčková, coby hlavní pořadatel počasí již pěkné. Sem tam vykouklo i sluníčko. Co se výsledků týká, tak tentokrát se situace obrátila a tři ze čtyř prvních míst si odvezli hosté. Z našeho klubu zvítězila pouze Pavla Červinková s Ginou v jumpingu. Na závody jsme poprvé oblékli všichni naše nové klubové mikiny.
Naše rodina si tentokrát vyměnila chlupáče. Já jsem chtěla Beu už nechat odpočívat, ale Pavel si to s ní chtěl zkusit. Ona totiž někdy na cvičáku, když už nechtěla běhat se mnou, tak se s ním rozeběhla (no je to prostě chlap). No a opravdu s ním běžela . V agility chytli jedno odmítnutí a zónu na kladině, takže až páté místo mezi závodníky S+M. V jumpingu si Bea bohužel skočila již třetí skočku nazpět, takže disk. Škoda, jinak odběhli zbytek pěkně čistě. No a my s Elinkou? Tak půl na půl. Z agility si odnesla Ela již svoji druhou medaili, tentokrát za druhé místo v kategorii začáteníků S+M, ale v jumpingu jsme se diskli. Poté, co jsme úspěšně zvládli motanici mezi tyčkami na začátku (Bea se tam diskla), tak vyběhla z tunelu a vrátila se do něj druhou dírou. Ela běhá s nadšením a rychle (na mne až moc), ale potřebujeme ještě hodně a hodně trénovat!
- Přidáno hafo fotek - Agilíty - Česká Třebová - 11.4.2009, Trénink 12.4.2009
- Květiny - Duben 2009, Na zahradě u Sobotků - 11.4.2009
- Kamarádi - Bezděčí - 12.4.2009
- VESELÉ VELIKONOCE - jak pro koho aneb
- Bea končí se závodní kariérou + Ela s první medailí
Tak pěkně popořádku. V sobotu 11.4.2009 uspořádali agiliťáci z České Třebové meziklubové závody. Z našeho klubu vyrazila velká výprava - 3x Klempovi, 3x Řezníčkovi, 2x Látalovi, 3xCápalovi, 2x Sobotkovi a podpořit nás přijela i Pavla Červinková s přítelem Pavlem. Několik závodníků přijelo i z klubu z Lukové. Atmosféra byla velmi příjemná, počasí super a k celkové spokojenosti našeho klubu přispělo i to, že jsme vyhráli všechny kategorie, které jsme obsadili. Příští týden nás čeká podobná akce u nás v Moravské Třebové. Tak a teď k nám.
Na začátek mi způsobila menší šok naše Elinka. Poprvé v životě jsme ji spolu s Beou odložili do kotce na cvičáku. Do klubovny psi nesměli. Nedalo mi to a chvíli jsem tajně zpoza rohu pozorovala co budou dělat. Ela štěkala a Bea vystrkovala pořád hlavu. Po chvíli se obě uklidnily. Když jsem ale pro ně přišla, Ela z té obrovské radosti, že mne vidí se vrhla mezi tyče klece s takovou vervou, že se jí podařilo půlku těla dostat z klece ven. Druhá ovšem zůstala v kleci a hodnou chvíli to nešlo ani tam, ani zpátky. Až jsem se z toho celá orosila! Naštěstí se po chvíli cloumání dostala zpět do klece. Co se běhání týče, tak se moc snažila a výsledkem byla její první medaile za 1. místo v součtu agility a jumpingu. Bea vypadala naprosto v pohodě, při rozcvičování se mohla přetrhnout jak nosila klacíky a míčky. První běh, takovou hru jsme ještě s problémy doběhly. V druhém běhu - agility odběhla pěkně čistě půlku parkuru a pak si sedla před skočkou............a skončily jsme!!!! V závěrečném jumpingu sice vyběhla, ale tentokrát si sedla už před třetí skočku a nepomohl ani balonek, ani klacík ............ Jakmile viděla, že to vzdávám a odcházím z parkuru, tak se v pohodě rozeběhla za mnou. Tak nevím, zda je to paličatost, nebo opravdu problémy s páteří. Ale zdraví je přednější a tak dávám na slova pana doktora, že ji nemáme do ničeho nutit. ŠKODA,ŠKODA...... Bude mi to chybět. Ale Pavel mi prý někdy půjčí Elinku.
- Jarní týden - první dubnové dny
Tento týden se nám konečně vyčasilo a tak jsme na trénink agility vyrazili hned třikrát. Ve středu jen s Pavlem, v pátek nás nalákala Katka s Arietkou a v neděli byl regulérní trénink. Poprvé jsme přivítali novou členku - Katku Musilovou s kavalírkou Tesou. Beu na tréninku šetřím, běhá jen když se moc dožaduje a nic náročného. V pátek byla akční. Proběhla si svoji sekvenci a navíc si aktivně přidala skočku, která byla poblíž. Ta ale byla pro Arietku na výšce pro L. A tak ji srazila hlavou. Ještě horší žážitek nám připravila v neděli Ela. Na její hrůzostrašný let z houpačky dlouho nezapomenu. Fotky z tréninku jsou ve fotogalerii "Agility" a pár nově rozkvetlých kytiček ve fotogalerii "Květiny"
- Vítání jara na VYSOČINĚ
Na víkend 21.-22.3.2009 naplánoval náš "Spolek" akci "Jaro na Vysočině". No k jaru měla tato akce nakonec dost daleko! O tom by mohlo mluvit naše autíčko, které na tom ledě pěkně "tancovalo". Ještě, že tam bylo dost kamarádů. Cílem sobotní vycházky byly "Dráteničky", kde si chtěl Pavel vylézt nějakou cestu. A tady jsme se stali svědky události, na kterou nikdo z nás už nezapomene. Na skalách byla skupina mladých horolezců z Brna a jeden z nich spadl z výšky asi 20 metrů.Na popsání té hrůzy mi chybí slova...... Ale zázraky asi existují (jak pevně věřila Eva) a chlapec tu hrůzu přežil. A tak naši chlapi místo lezení snášeli ze skal nosítka k vrtulníku. Cestou ze skal jsem Pavlovi domlouvala - tenis je krásný a bezpečný sport, agility je krásný a bezpečný sport, nechceš zapomenout, že jsi býval horolezec?????? Na závěr nás čekala ještě jedna zpráva. Hasiči, kteří jeli k této záchranné akci pošoupli auto jednoho z nás do příkopu. Tak a to jsme jeli původně slavit příchod jara a narozeniny Ireny a Jirky. Takový je život!
- Výsledky vyšetření Bey
Tak Bea má srdíčko v pořádku, klouby také, ale má problém s páteří. Tak už bohužel žádné velké skákání a podobně. Úplně přestat nám pan doktor striktně nenařídil, protože v tom případě by se mohla Bea cítit odstrčená a úplně naráz by to také nebylo dobře. Máme to nechat na ni, co si řekne. A to ona umí!!!!
- První trénink agility v roce 2009
- V neděli 15.3.20009 jsme vyrazili konečně na první trénink v letošním roce. Počasí nás sice krapet potrápilo (chvíli sluníčko, chvíli poprchávalo), tak jsme do poslední chvíle žhavili telefony, zda vyrazíme či ne, ale nedalo nám to! Dorazili dokonce i Boženka s Orýskou z Květné a Látalovi se všemi třemi chlupáči z Koclířova. Orýska je asi takový hrdina jako naše Ela, ale je přece jenom větší (chodský pes) a tak Ela na začátku předvedla zase jednou - "bojím,bojím, paničko - a hup do náruče"! Brzy jí ale otrnulo a byly kamarádky. I Bea ji dokonce přenechávala svoje klacíky (předtím ji ovšem znárodnila její tenisák). Když dorazili Látalovi s borderkami a australákem , tak se Ela už ani nebála. Myslím, že se to rychle poddá. S tréninkem jsme to vzhledem k dlouhé zimní přestávce moc nepřeháněli.
- V pátek 13.3.2009 jsme absolvovali s Beou rentgen kloubů a hrudníků. Beuška byla moc hodná a tak jsme to zvládli k mé obrovské radosti bez přispání. Výsledky zatím ještě neznáme.
- Do fotogalerie "Květiny" přidány fotky prvních poslů jara na naší zahrádce
- Do fotogalerie "Bea a Ela" byly přidány fotky ze dne 8.3.2009
- Do fotogalerie "Bea" a "Ela" byly přidány fotografie - Bea štěně a Ela štěně
- Do fotogalerie "Rodina" přidány fotografie "BMV"
- Nová rubrika - "Vzpomínáme"
Byla přidána nová rubrika - "Vzpomínáme". Dina,Minda,Ferdík,Aida, Mufík - to jsou všechno jména chlupáčů, kteří prošli naším životem.
- Bea má 7 roků
V sobotu 21.2.2009 oslavila naše Beuška sedmé narozeniny. Byl kráský slunečný den a tak jsme vyrazili skoro všichni ven. Až na Pavlíka, který si zrovna užívá někde v Londýně. Holky se pořádně vydováděly v tom sněhu a přišly domů obě obalené koulemi sněhu. To bylo čištění! O dobrůtky, které Bea dostala k narozeninám se poctivě rozdělila s Elinkou. Fotky už jsou v galerii "Bea a Ela".
- Únor 2009
- Ve fotogalerii "Kamarádi" - složce Dantík jsou nové fotky. Dantík nám už pěkně vyrostl! Když byl u nás na návštěvě tak si s ním Ela pěkně pohrála.
- S Beou jsme byli na očkování a při té příležitosti jsem požádala pana doktora, aby se jí podíval na levou zadní nohu. Někdy ji při chůzi zvedá a někdy při dotyku i vykvikne. Tak zatím mažeme a čeká nás rentgen. Bea byla moc hodná i přes to, že musela snášet samé nepříjemnosti. Nejdříve stříhání drápků,pak bolestivé vyšetření a nakonec injekci. I přes to si na závěr sedla panu doktorovi k noze.
- Vycházka 28.1.2009 - Když jsme přišli na naši oblíbenou louku, tak jsme uviděli krásného zlatého retrívra. Po ujištění pána, že je to hodný pes jménem Ben jsem holky pustila. Ben se k nim okamžitě přiřítil a ouva! Bea mu dala zavrčením najevo, že ona se tedy nebojí, ale co vyváděla Elinka, no to bylo dílo! S hrozným vřískotem obíhala okolo nás šílenou rychlostí kolečka s Benem v patách. Když se vzpamatovala z toho prvního leknutí, tak asi zapřemýšlela a rychle šup mi do náruče. No tak jsem ji uklidnila a vysvětlila, že Ben je hodný pes, jenom holt trochu velký. Já jsem si uvědomila, že už velmi dlouho nebyla ve styku s nějakým velkým psem. Po chvíli se uklidnila a když viděla, že Bea nemá s Benem žádné problémy, tak se také osmělila. Ben byl opravdu kamarádský a chtěl si hrát i se mnou. Ovšem, když na mne vyskočil, bylo zle. Bea se vrhla mne asi chránit a Ela ji aspoň štěkáním povzbuzovala. No tak jsem jim vysvětlila, že mne nenapadl, že si jenom hraje. No hraje - dvakrát jsem skončila na zemi. Přece je to jenom jiná váhová kategorie, než na jakou jsem zvyklá. Pak už bylo vše v pohodě. Dokonce společně všichni tři aportovali klacky. Elinka byla přece jen opatrnější a vysloveně hrát si s ním nešla, i když ji vyzýval. Třeba příště. Na závěr jsme zjistili, že Ben je synem Bada od Míši Sýkorové z našeho cvičáku.
- Nové fotografie ve složce Bea, Ela, Bea a Ela, Květiny
Ve složce Bea a Ela jsou fotky hraček, které našly holky pod stromkem a které milá Elinka systematicky ničí. Za necelý měsíc odvedla kus práce! A to nemluvím o těch starých. Tohle demolování jsme u Bey nikdy neviděli. Na úklid jsou nejhorší gumové míčky. Ty okusuje a okusuje a já sbírám a sbírám drobky. Marně vysvětluji Pavlíkovi, ať je nekupuje. Když ona z nich má takovou radost!
- Leden 2009 - Nic moc se neděje. Vzhledem k pracovnímu vytížení nestíháme delší vycházky a tak se holky vydovádějí jen na zahradě, přinejhorším doma při honění tenisáku přes tři místnosti. Elince se pochopitelně líbí vždy více ten co má Bea a tak na ni při běhu doráží a vyvádí jak štěndo. Také systematicky ničí vánoční dárky - již dvě hračky budou brzy na vyhození.Jinak řešíme dilema zda se letos hlásit na nějaké závody. U Bey si nejsem jistá jestli bude chtít vůbec běhat a Ela je zase ještě pořád pěkně ztřeštěná. Když budeme čekat až jak to bude vypadat na prvních trénincích, tak už budou závody obsazeny. Startovky se plní kosmickou rychlostí a většina pořadatelů chce platit hned s přihláškou. No toť dilema!
Trochu jsme upravili fotogalerii.
- Nové fotografie - Agility - zimní vycházka, Kamarádi - Silvestr, Rodina - lázně Bohdaneč, listopad 2008, Bea a Ela, pár fotek do Bey a Ely
- Zimní vycházka
V neděli 4. ledna 2008 jsme se společně se skupinou agiliťáků vydali na zimní procházku. Dostavili se komplet všichni členové skupiny malých plemen. Sraz jsme si dali na našem cvičáku a vydali se na kopec pod Hradisko. Začalo pěkně sněžit a tak jsme si užili romantické zasněžené krajiny. Na úvod tu romantiku trochu pokazily holky chlupaty - naše Bea a Nela Řezníčková. Tradičně si "popovídaly" a sice tak, že Bea odcházela na vycházku se šrámen na nose a Nela s vytaženou nití ze svetru. Stačí vteřina naší nepozornosti a už jsou u sebe. Asi to potřebují ke své spokojenosti. Asi deset minut poté se zase k sobě dostali, ale tentokrát už zůstaly stát kousek od sebe a jen vrčely. Pak už se celou dobu vzorně držely od sebe - Řezníčkovic jezevčíci úplně vepředu a Bea vzorně se mnou vzadu. Ela ta různě pobíhala. Nám dala ta vycházka pořádně do těla. My s Pavlem po nemoci a holky chlupaty tím pádem netrénované, taky toho měly asi dost. Bylo to pořád do kopce a pak zase šup dolů. Něktěří jeli i po zadku. Všem se nám ale venku moc líbilo.