Naši lumpíci

Ohlédnutí za rokem 2011

    Rok 2011 znamenal pro nás už bohužel definitivní rozloučení s agiliťáckou činností. Další smutnou zprávou byla ztráta našeho mazlíka - modrého kocourka Myšáka, který se nám 23.3.2011 nevrátil domů. Je nám po něm smutno dodnes. Ještě že po něm zůstala jeho dcera - naše modrá Čikinka.

    Černá pudlina Elinka už na přední pravou nohu, ve které má škaredou artrozu  téměr nešlape. Ke konci roku jsem chvíli žila v naději, že by mohlo být lépe. Starší syn objevil zprávu o převratném způsobu léčby psů a koní trpících artrozou - a sice léčbu kmenovými buňkami. Médií proběhla zpráva o úžasném vyléčení zlatého retrívra Morgana, který už nemohl ani chodit a hrozilo mu utracení. Vlastní výkon sestává z odběru kostní dřeně nebo tukové tkáně, při kterém se zvíře přispí. Poté se tkáň transportuje do laboratoře, kde proběhne izolace, případná kultivacce kmenových buňek. Připravená léčebná dávka je transportována zpět do veterinární ambulance a je zvířeti (opět pod sedací) injekčně aplikována do postižené tkáně. Tato léčby kmenovými buňkami je rychlejší a daleko méně stresující pro zvíře než klasická operace. Cena se pohybuje kolem dvaceti tisíc korun.To je zhruba stejně, jako nám byla nastíněna cena případné operace. Syn navštívil v Praze veterinářku Blanku Neumanovou, v jejíž žižkovské ordinaci se léčil retrívr Morgan. Po seznámení se zprávou ortopeda MVDr. Snášila však bohužel naznala, že Ela není vhodný adept pro tuto léčbu. A tak naše naděje pohasly. Vidina případné klasické operace je pro nás ještě pořád dost drastická - rozřezání nohy, dát tam železnou destičku a několik šroubů. Náš pan doktor tomuto řešení moc nakloněn neí a tak zkouší co by ji mohlo pomoci. V jedné z nabídek objevil jako novinku lehkou ortézu, kterou by jsme ji fixovali nohu, když bude mít bolesti. Dodaná ortéza bohužel vypadala úplně jinak než na prospektu a ani reklamace na její opravu nebyla účinná. Při objednávce hlásil pan doktor asi šest údajů o rozměru Elinčiny nohy, ale dodaný exemplář byl jak na nohu krávy - prohlásil pan doktor a já plně souhlasím. Na vánoce dostala Elinka jako nejdražší dárek "Alavis" (preparát na klouby - cena skoro šest stovek), a co ho bere, tak zatím nenaříká bolestí. Doufejme, že jí to vydrží co nejdéle.

Bea - aprikot pudlina oslaví už brzy desáté narozeniny a se stoupajícím věkem se zdá i stoupají její problémy s páteří. Někdy kvikne když jí vyčesávám, či utírám zadní tlapky. Při vycházkách už také nelítá jak zběsilá, to spíš je rychlejší Ela i na jejích třech nohách. Ta se hrne ven kdykolik, Bea už někdy raději zůstane v pelechu. Noha po podzimní operaci (výrustek na přední levé noze) se zahojila a pomalu už i zarůstá. Jen jí tam roste tmavší srst.

Mufinka - černobílá kočička (dcera ruské modré kočky) strávila loni první půlrok na antikoncepci, tak jsme žádnou nadílku nedostali. Ve druhém pololetí jsme ji chtěli namluvit krásného modrého britského kocourka, ale Mufinka se bohužel nezamilovala. A tak o oživení naší domácnosti se postaralo kotě od našeho ztraceného Myšáka. Než se ztratil, tak měl doma nevěstu - britskou krémovou kočičku. Ta porodila pět koťátek a naše Čikinka je jedním z nich. S vlastní babičkou - Mufinkou si nejdříve moc nerozuměly, ale teď už je to v pohodě. Mladá si na babču (babča má dva roky) stále více dovoluje.

Na závěr mých vzpomínek - ta nejpříjemnější z loňského roku. A tou byla naše účast na "Vořiškiádě 2011" v Lanškrouně. Obě pudliny tam slavily nádherný úspěch. Vyhrály svoje kategorie a Elinka se navíc stala druhým nejhezčím psem celé výstavy! K tomu získaly další umístění v soutěži "Pejsek šikula" - Bea a v soutěži o podobu pána a psa - Ela. Naši čerti se moc líbili!!!

 --------------------------------------------------------------------------------------------------

Vánoce a naši chlupáči

     Sice se zpožděním, ale aspoň tak malé ohlédnutí za vánočními svátky. Nejdříve pár slov o akci "Štěkání na Ježíška". Tuto akci pořádá tradičně psí útulek v Lanškrouně dne 23.prosince. Před útulkem stojí nazdobený stromeček a pod ním se schází dárky všeho druhu. Je dojemné, jak lidé mají před vánocemi otevřená srdce a myslí i na ty chlupáče. Kromě věcných dárků se schází i finančí příspěvky. Byli jsme svědky, jak zrovna jeden pejsek dostal od paní na léčení celou tisícovku. Pro pejsky je milým dárkem i procházka, na kterou si každý návštěvník nějakého pejska vezme. Ten můj měl velké štěstí a našel brzy novou rodinu. To je ten největší dárek! Po společné procházce jsme s celou rodinou Hojgrových poseděli chvíli u kafíčka a dobrot, které mají vždy přichystané pracovnice útulku.

    No a už tu byl štědrý den! Naši chlupáči jsou vždy nedočkaví jak malé děti a vytrvale hlídají dveře od obyváku. No a když se konečně otevřou? No to ještě hodně dlouho nepřijde řada na naše dárky. Nejdříve se bavíme tím, jak vyvádějí chlupáči. Fenky, ty už jdou najisto na své místo. Nejdřiv něco dobrého zbaští a pak zkoumají hračky. Většinou to některá nepřežije. Letos to byla taková pěkná kráva. No ale měla v břichu pískátko a to je věc cti pro Beu, aby ho dostala ven! Letos to byly první vánoce pro naši mladou modrou kočičku Čikinku. No a největší kočičí dárek - dvouposchoďové škrabadlo bylo také středem zájmu. Mufinka i Čikinka si ho musely pořádně prozkoumat a to byla opravdu zábava! O zábavu se také ve velké míře postaral zakrslý králík Oskar, kterého si syn Pavel přivezl z Prahy. Je to pěkný řízek, který proháněl neohroženě všechny naše chlupáče. Pudlina Bea se mu líbila tak, že jí dělal přímo milostné návrhy. Ta z toho byla pěkně na větvi. Takhle "oprsklého" králíka jsem ještě nezažila. No bylo u nás veselo!!!!

 - Nové fotky ve fotogalerii "Psi a kočky" - návštěva králíka Oskara a vánoce 2011.

 - Nové fotky ve fotogalerii "Kamarádi" - navštívili jsme psí útulek v Lanškrouně v rámci akce "Štěkání na Ježíška".

- Ve fotogalerii "Květiny" je pár fotek z mezinárodní floristické výstavy v Litomyšli, kam jsme se rozjeli podívat v neděli 18.12.2011.

- Ve fotogalerii "Kočky a psi" je pár fotek z návštěvy Pavlíka a jeho zakrského králíka Oskara. Holky byly strašně, strašně zvědavé. Králík se vůbec nebál, klidně si na ně i dupl.

- Nové fotografie v galerii "Ela", v galerii "Mufinka atd" a v galerii "Květiny" - listopad 2011

- Nové fotografie v galerii "Bea" - po opereci a v galerii "Rodina" - Dušičky 2011

- Bea konečně bez límce

   Po týdnu od operace tj. 21.10.2011 vytáhli Beušce stehy z nohy. Čekala jsem, že při tom doktory sežere. Byla už z toho límce pěkně podrážděná. Obešlo se to kupodivu jen s jedním zavrčením. Zato večer by sežrala celou rodinu. Dostala od tety Martiny jako bolestné gumovou hračku. Aby jí Ela nezáviděla, tak ji dostala také. Zachtivá Bea sebrala i tu Elininu, schovala obě do svého pelechu a běda na ni sáhnout. Takovou hrůzu na nás ještě nikdy nepouštěla. Hračku do rána rozkousala a byl pokoj. A co noha? Půlka jizvy je krásně zahojená, druhá půlka vypadá podstatně hůř. A proč? No protože naše Beuška je velice chytrý a šikovný pejsek.  Aby si nohu nelízala a rána se pěkně hojila, dostala límec. Bea ale našla fintu, jak i přes límec se dostat k ráně. Nohu natáhla co to nejvíc šlo a límec si šikovně o něco zapřela, aby byl co nejvýše vzadu na krku a takto někdy dosáhla jazykem na přední část jizvy. Ta část, kterou takto "ošetřovala" nevypadá vůbec pěkně. Měli jsme jizvu tedy mazat, ale byl to pořád jen takový kolotoč - namažeme, slíže, namažeme - slíže atd..... No komu není rady, tomu není pomoci.

- Nové fotky jsou ve fotogalerii "Rodina" - Saša a Terezka a ve fotogalerii "Květiny" - Flora 14.10.2011

- Nové fotky jsou ve fotogalerii "Bea" a ve fotogalerii "Květiny"

- Bea je po operaci

     Letos v březnu jsme objevili Beušce na levé přední noze bouli. Bea si jí pořád lízala, tak měla pár dní obvaz a pak už byl klid. Doktoři naznali, že to může být následek nějakého staršího zranění, či štípnutí. Minulý týden si Bea místo opět začala usilovně lízat a my strnuli - boule pořádně narostla. Tentokrát už doktoři naznali, že je potřeba operace. Vzali jsme hned první termín, který nám nabídli. A tak jsme se v pátek 14.10.2011 seznámili s novým operačním sálem našich veterinářů. Situace se vyvinula tak, že jsem byla s Beouškou po celou dobu zákroku. Boule nebyla tuková jak doktoři předpokládali, ale bylo to vazivo. Využili jsme narkozy a nechali Bee vyčistit anální žlázy a odstranit zubní kámen. Za zuby byla Bea pochválena. Vzhledem k jejímu věku je má v dobrém stavu. Z narkozy se začala Beuška probírat asi za tři hodiny a první její "opilé" kroky vedly do kuchyně k misce s krmením. Jak se úplně probrala, tak začala řešit obvaz na noze. No a přes noc obvaz nevydržel. Nevydržely ani naše pokusy ho obnovit, tak dostala chudina od paní doktorky límec. Ze začátku jsem myslela, že se z něj zblázní, mlátila sebou a na vše narážela. Postupně si zvykla tak, že s ním druhý den zalezla i za mnou pod deku. Doufejme, že ho už brzy sundáme a že noha bude v pořádku.

- Do fotogalerií "Bea", "Ela" a "Mufinka atd" přibylo několik nových fotek, které nafotila Míša Sýkorová v srpnu 2011

- PEJSKIÁDA -  8.10.2011 Mor. Třebová

    Tuto tradiční akci pořádá DDM Mor. Třebová, ZKO Mor Třebová a Agility klub Mor. Třebová. Letos této akci bohužel nepřálo počasí. Meteorologům vyšla předpověď a opravdu už začal podzim. Pro naše pudliny to byla po delší době zase možnost někam vyrazit mezi chlupáče. Ela proto štěkala a štěkala! Těžce asi nesla i to, že nemohla závodit na překážkové dráze. Ta by předvedla určitě jiný výkon než Bea. Ta si po roce zkusila nejdříve  pár agiliťáckých překážek. A šlo to v pohodě, jen na áčko se jí nejdříve moc nechtělo. Ale třeba slalom šla perfektně i po té dlouhé době. No ale to bylo za sucha. Když jsme měli jít závodit na překážkovou dráhu, tak začalo pořádně pršet a poprchávalo celý náš běh. No a to už na naši seniorku  vůbec není. A dala to najevo víc než jasně. Zůstala sedět uprostřed tunelu a vůbec se jí nechtělo ven do toho mokra. Když jsem jí přemluvila a vyběhla, tak zůstala sedět ve druhém tunelu. No nějak jsme ten běh doběhli, ale čas musel být hrozný. Vítězem naší kategorie se stala Dana Sobotková s Dášenkou. Dášenka si běh zopakovala ještě jednou se Zdendou a skončili druzí hned za mámou. Dášenka dostala za odměnu klobásu. Pak následovala soutěž o "Nejkrásnějšího psa" a "Nejkrásnější pár - dítě a pes". Letos jsme se s Beou na rozdíl od loňska neumístili a Elu jsme nepřihlásili vůbec. V těchto soutěžích zabodovala moje bývalá svěřenkyně Katka Puflerová i její máma s jejich zlatým retrívrem Baronem a novou borderkou Adélkou. Dalším úspěšným byl náš  soupeř z Vořiškiády v Lanškrouně p.Němec s Kikinkou. Na závěr předvedli členové Agility klubu Mor. Třebová ukázku své činnosti. Původně jsem si chtěla zaběhnout s Beou, ale její stávka na překážkové dráze mi stačila. A tak jsem udělala obrovskou radost Elince a vzala ji aspoň na "ždibec" ukázky. Proběhla si dva tunely a slalom, skákat s její nohou nemůže. Předvedla divákům, co to je rychlý pes. Byla očividně štastná! Štěstí jsme měli v tombole - zakoupili jsme jedenáct losů a na šest z nich jsme vyhráli. Výtěžek z tomboly i vstupné v naturální podobě (granule, piškoty, konzervy) šlo do útulku pro psy ve Vendolí. Fotky jsou ve fotogalerii "Agility". 

- Přidáno pár fotek do galerie "Rodina" - 85.narozeniny a do galerie "Květiny" - září 2011

- Na veterině

     Černá  pudlina Elinka je opravdu nešťastné zvířátko. V pondělí 12.9.2011 jsme museli opět na veterinu. A že to stálo za to! Dostala hned troje léky. Na zánět v očích antibiotika, na podrážděné ucho gel a prášky od bolesti na bolavou nohu. K jejímu bolavému zápěstí se přidal ještě natažený sval. Paradoxem je, že k tomu asi přišla při plavání, které jsme měli doporučené v rámci rehabilitace zápěstí. Po dvou návštěvách rybníka v srpnu přestala úplně našlapovat na pravou přední tlapku a poslední dny chvílemi i naříkala bolestí při jakémkoliv neopatrném pohybu. No naše Elinka si chudák smůlu vybírá plnými hrstmi.

- Po prázdninách

    Tak máme po prázdninách a po dovolených! Naše letošní dovolená byla ve znamení "Malty" a "Zlatých písků". Jeden komín se musel postavit úplně nový, druhý opravit, nahodit štít, vymalovat velikou chodbu........ Hodně času jsem trávila na zahradě mezi svými kytičkami. A že mám zase plno nových přírustků ze svých výletů. Na zahradě se líbilo i všem našim chlupáčům. Nejvíce našemu novému kotěti - Čikince. Ta objevuje pořád nové a nové možnosti dovádění venku (střechy,stromy, jezírko.....) Od té doby, co začala chodit ven, tak už doma tak neřádí a dodržuje dokonce i "noční klid". Někdy k nám utekla své paničce od sousedů i černá kočička Dorotka (dcera naší Mufinky a teta Čikinky). Často se také objevoval věrný ctitel Mufinky  - kocour, kterému říkáme Mourin. Někdy tak byly na naší malé zahrádce rovnou čtyři kočky. Mufinka se už asi smířila s přítomností své konkurentky Čikinky  (marně jí vysvětlujeme, že je to její vnučka) a někdy s ní už i dovádí. Honí se po zahradě, hlídá ji na stromě, ale často dokáže na závěr svoji převahu a nějaká ta facka přiletí. Čika to ale neřeší a provokuje ji dál.A Elince, té skáče už i na záda. No je u nás někdy veselo!

- Pár nových fotek v galerii "Kočky a psi" - srpen 2011 a v galerii "Rodina" - hody v Blučině

- Velké focení

Dne 2.8.2011 nás navštívila Míša Sýkorová s mámou a Míša udělala spoustu fotek našich chlupáčů. Najdete je na   http://seltiedante.rajce.idnes.cz

- Elinka má čtyři roky

   Dne 25.7.2011 měla naše černá pudlina Elinka čtyři roky. Elince přejeme hlavně hodně zdraví!!!!!!!!!!!!

-

Nové fotografie v galeriích - "Mufinka..." - pár nových fotek kotěte, v galerii "Květiny" - červenec 2011 a v galerii "Kamarádi" - letní posezení

- Koťátko

 Naše nové koťátko má zatím několik jmen. Původní jméno "Nela" dělalo velké problémy. Ve střehu byla neustále pudlina "Ela". Tak z ní je Čaky (prosazuje syn) nebo Čiki. Také se mi velmi líbilo "Ťapka" - má totiž jednu zadní packu světlou. Tak uvidíme co na to rodinná rada a co se ujme. Koťátko je pěkný ďáblík. Přes den by to šlo, řádí jako každé kotisko, ale v noci nás pěkně štve. Náš odchod ke spánku považuje zřejmě za pokyn začít dovádět. Noční hrátky opakuje i několikrát za noc. Až se vydovádí, tak lehne a zapne "motorovku" - vrní jak o život a pěkně nahlas. Jinak už malá pochopila, že vůdcem smečky je pudlina Bea a je neradno ji lézt do misky, či ji rušit ve spánku. Ale i usedlá Bea několikrát neodolala a proháněla se s malou. Oproti tomu vlastní  kočičí babička Mufinka je pořád ještě  ve střehu. No je to přece jen její konkurence. A navíc dost drzá. Tuhle ji malá zabrala její sedátko. Mufča přišla k němu, postavila se na zadní, chvíli koukala (jakoby nevěřila svým očím), vrátila se na zem, opět se postavila na zadní a malé dala facku (no co si to dovoluje, ne?).Pak ale rychle utekla, ví že jí za to nadáváme. No a tak největším kámošem je pudlina Ela. Ta je ochotna s ní kdykoliv dovádět. Nejraději ji dlachní pod krkem, ale malá se nedá a tak má Ela často dobrou náušnici - kotě ji visí na uchu. A když si začnou hrát na hoňku, tak je lepší jim jít z cesty.

 Ve fotogalerii "Bea" a "Ela" je pár nových fotek pořízených Míšou Sýkorovou na Svojanově.

- Máme nové koťátko

V pondělí 11.7.2011 se naše rodina rozrostla o dalšího chlupáče. Novým přírustkem je modrá britská kočička - dcera našeho ztraceného modrého Myšáka a britské kočičky v barbě lila. Je to tudíž vnučka naší Mufinky, ale s tou se tedy zatím nemusí. První večer to bylo naprosto vzorné koťátko. Nabaštila se, pěkně si hrála s hračkami a v klidu usnula. Jen ze psů a Mufinky byla trochu vyplašená. Druhý den už ale z tohoto andílka bylo pěkně oprsklé kotě. Psů se už nebála, lehla si klidně Ele na ocas a chrupala. Jedině Mufča není ještě pořád její kamarádka. Když se přiblíží, tak vždy jedna syčí a druhá mručí. Druhý den večer už milé koťátko řádilo jak černá ruka - záclony, televize, sedačka - vše je jeho překážková dráha a místo na dovádění. Pokud zůstane někde chvíli sama, tak vříská a chce společnost. Třetí den jsem dostala od syna, který se o ni staral do práce SMS: "Prodáme kotě" zn.rychle - Bea,Ela,Mufina". Ele prý už klidně skočila na hlavu, Bee leze do misky, Petra kousla do palce u nohy a když podléval kuře v troubě, tak málem skočila i do pekáče. No je to živel. A u maminy to prý bylo nejhodnější kotě! Z domova si přinesla jméno Nela. Jméno se mi velmi líbí, ale nevím, co to bude dělat s naší pudlinou Elou. Nelo - Elo , zní to stejně. Tak uvidíme. Fotky jsou ve fotogalerii "Mufinka".

- Dne 13.7.2011 zaznamenaly naše stránky rekordní denní návštěvnost - 375 návštěv (214 unikátních přístupů). Těší nás takový zájem, tak Vás zase rádi přivítáme!

Borotín 6.7.2011

 V galerii "Květiny jsou fotky z našeho tradičního výletu do arboreta v Borotíně, kde probíhala letní výstava. Vyrazila s námi i Dana Sobotková.

- Mufinka u ženicha

    Minulý týden od 7.7.2011 strávila naše kočička Mufinka několik dnů u ženicha. Ženichem byl mladý modrý britský kocourek Miky, který mi hodně připomínal našeho ztraceného Myšáka. Mně se moc líbil, ale Mufča byla asi jiného mínění a vůbec se nezamilovala. Tak z námluv zřejmě nic nebude. Doma se ihned dožadovala ven, kde na ni čekal celou dobu její nepřítomnosti věrný ctitel - šedý mourovatý kocour.

- Svojanov - 5.7.2011

V úterý jsme vzali naše pudliny na výlet. Na Svojanově u Moravské Třebové pořádá Stáňa Jansová už šestý ročník výcvikových táborů pro psy. Tři roky po sobě jsme se ho zúčastňovali i my, ale teď už bohužel ze zdravotních důvodů fenek jezdíme jen na návštěvy. Od nás se ho letos účastní již popáté Míša Sýkorová s Dantíkem (Sindy si užívá jen dovolenou společně s Míšou starší) a podruhé Lenka Křupková s Neou a s Lili. Na tomto táboře si mohou pejsci vyzkoušet téměř všechny psí sporty. Já byla letos hodně zvědavá na trénink flyballu, neboť letos ho vede Míla Vrbová - členka výboru "Flyball clubu ČR".  Její aktivity s chlupáči sleduji již řadu let, neboť má perfektní stránky a co hlavně - má dvě černé ohromně šikovné pudliny. Její smečku doplňuje v poslední době ještě dlouhosrstý vipet.  Pár fotek je ve fotogalerii Agility.

- Ve fotogalerii "Mufinka" je pár nových fotek skotačící kočky.

- Brno - výstaviště 25.6.2011

V sobotu 25.6.2011 jsme se rozjeli do Brna, kde na výstavišti probíhala řada akcí:  - Mezinárodní výstava psů  INTERCANIS , Mezinárodní výstava koček INTERFELIS , mezinárodní soutěž psů INTERCANIS AGILITY, mezinárodní výstava chovatelských potřeb PROPET  a Národní výstava hospodářských zvířat a zemědělské techniky.

Bylo toho opravdu hodně a všechno se nedalo stihnout. My jsme vcházeli na výstaviště přes pavilon, kde právě začínala soutěž ve stříhání ovcí, tak první zastávka byla tam. Další naše cesta vedla pochopitelně k parkuku agility, kde jsme shlédli celé zkoušky jedničkářů. Jakmile se připletu někde k parkuru, mám velkou chuť si také zaběhat. Na těchto závodech mne překvapil malý počet účastníků. Čekala jsem startovku nadupanou hvězdnými týmy. No a pak už jsme spěchali na Interfelis, kde vystavovala naše známá Boženka Hronová dvě kočičky. Krásných koček tam byla spousta, ale ruskou modrou jsem našla jen jednu. Naše Mufinka je totiž potomek ruské modré kočky, proto ten zájem.Sotva jsme se rozloučili s Boženkou, potkali jsme další naše známé - Puflerovy. Kačenka Puflerová vystavovala svojí novou borderku Adélku a jejich výstavní premiéra byl úspěšná - skončily na čtvrtém místě. Škoda, že jsme to netušili, spěchali bychom k výstavním kruhům dříve. Takhle jsme se tam propracovali přes tu kupu stánků atd. až na závěrečné soutěže. Mezitím jsme potkali další naše známé - celou rodinu Řezníčkových. V tom davu na sebe narazili k velkému údivu Dobra s Pavlem. Tento jinak velmi zajímavý den mi kazila nějaká záhadná bolest (zuby,hlava, ucho). V pondělí mi lékaři diagnostikovali zánět trojklanného nervu. Úžasný začátek léta!

- Setkání spolužáků ZDŠ - 18.6.2011 Mor. Třebová

Stalo se téměř nečekané a sešli jsme se po neuvěřitelných 42 letech od ukončení základní školy v Mor. Třebové - Parku v roce 1969. Hlavní zásluha na tom, že se to podařilo patří Mírovi Veselému. Malým dílem jsme se mu snažili pomoci s Alenou Feslovou/Šnoblovou. Já osobně jsem hrdá na téměr "Colombovské" pátrání po Evě Janků, které bylo na poslední chvíli korunováno úspěchem. A Eva nezklamala a dorazila z dovolené až z jižních Čech. A to se to prosím dozvěděla dva dny předem! Musím také připomenout šikovného Františka Švancaru, který připravil fůru chlebíčků a jednohubek. Na setkání panovala úžasná atmosféra a myslím si, že všichni měli ze setkání velkou radost. Alespoň to dokládá přání uspořádat další setkání už za rok. Setkali jsme se v parku u naší bývalé školy (dnes je to gymnázium). Míra nás provedl po škole, kde jsme vzpomínali kdo s kým seděl  (většinou nám to už nešlo) a kdo nás učil. Nejvíce vzpomínek vyvolala asi návštěva staré tělocvičny. Pak jsme se přesunuli do restaurace "U štiky". A už kolovaly fotky a pokračovaly debaty kdo s kým chodil do třídy. Náš ročník to měl totiž značně zmatené. V deváté třídě nás rozdělili na tzv. studijní třídu a praktickou třídu. Takže dorazili spolužáči, se kterými jsem chodila devět let, osm let, s některými jen rok a s některými vůbec. Ale hrozně ráda jsem viděla úplně všechny! S těmi nejvytrvalejšími jsme se na závěr přesunuli ještě k "Vernerům" a povídalo se dál. Už se těším na příští setkání. A budu ráda, když se mi ozvete i dříve! Fotky jsou ve fotogalerii "Kamarádi".

- Výstava květin Litomyšl 11.6.2011

Okrasné a ovocné školky Litomyšl pořádají tradičně začátkem června výstavu jarních květin. Jejich prodejna je naprosto perfektní a je opravdu z čeho vybírat. To tentokrát potvrdili i účastníci zájezdu až ze Žiliny, se kterými jsme se sešli u kafíčka. No a tak člověk neodolá a místo jedné plánované kytky (odešla mi žluťucha orlíčkolistá) si jich přiveze čtvrnáct. Fotky jsou ve fotogalerii "Květiny".

-  Nové fotografie v galerii "Mufinka atd" - koťátka ve 4 týdnech a v galerii "Květiny" - červen 2011

- Koťátka - 6.6.2011

Koťátka od našeho ztraceného kocourka Myšáka mají čtyři týdny. Dva jsou kocourci - jeden modrý a jeden lila. Zbývající tři jsou modré kočičky. Na každé z nich je ale nějakým způsobem podepsána máma svojí lila barbou. Modrý kocourek má zatím jméno Miky a jedna modrá kočička se jmenuje Nela. No a jeden z nich s největší pravděpodobností rozšíří naší chlupatou "rodinu".

- Nové fotky ve fotogalerii "Rodina" - demolice hotelu Morava, v galerii "Kočky" - Mufinka 2.roky, v galerii "Květiny" - květen 2011

- Fotky z Vořiškiády jsou ve fotogalerii "Agility" a ve fotogalerii Bea a Ela

- XI .Vořiškiáda   Lanškroun - 28.5.2011-    aneb  sobota snů!

     Něco tak úžasného jako tuto sobotu jsem ještě s našimi pudlinami nezažila. Byli jsme přihlášeni do čtyř soutěží a náš výsledek - tři vítězství a jedno druhé místo! Naprosto úžasné!  Kdepak by mne něco takového napadlo v předcházejících dnech. Dokonce byla ohrožena vůbec naše účast. Moje oslabená imunita opět prohrála boj s nějakým bacilem a já se snažila kurýrovat skoro dva týdny. Na Beu přišly zase její mateřské povinnosti (rozuměj falešná březost) a odmítala nacvičovat do soutěže pejsek šikulka. A Ela? Večer před soutěží jsem si uvědomila, že jsme si vůbec nevyzkoušeli výstavní postoj a Ela nechtěla stát ani náhodou. O jejím vyskakování při chůzi ani nemluvím. A tak mým jediným žhavým želízkem v ohni byla soutěž o podobu pána a psa. Elince jsem udělala čertovské růžky a sobě zdokonalila kostým čerta z mikulášské vycházky. V úplném skrytu duše jsem si říkala, že kdyby Ela spolupracovala, tak by se třeba mohla probojovat do čtvrtého místa i na výstavě. Jako první nastoupila do kruhu Bea v kategorii psů poznatelných plemen - ve třídě veteránů. Velmi brzy nás paní rozhodčí MVDr.Kabrhelová odstavila a mně sklapla čelist, jsme mimo hru - už si nás nevšímala. A pak ten šok, odstaveni jsme byli proto, že nás už měla jako vítěze! Úžasné! Paní rozhodčí ocenila perfektní přípravu na výstavu. No však to taky dalo práce. Ve stejné kategorii veteránů se umístila na třetím místě Míša Sýkorová se zlatým retrívrem Badem. Ani jsem moc nevychladla a nastupovala do kruhu s Elou. Ta se po ranním neustálém štěkání už uklidnila a předváděla se téměř vzorově. A už jsme byli mezi posledními čtyřmi a už jsme byli vítězi! Paní rozhodčí opět ocenila přípravu na výstavu a výborné předvedení. Moje dušička jihla. A ejhle najednou problém, vždyť do finále poznatelných plemen mi postoupili dva psi! A tak musel nastoupit Pavel (kroutil se jak had) a předvést Beu. A výsledek - naše Elinka se stala vítězem celé kategorie psů poznatelných plemen a tím pádem jedním ze dvou účastníků superfinále o vítěze celé výstavy. Já nevycházela z úžasu. Tentokrát se při výběru mezi posledními psy rozhodovala paní rozhodčí i podle povahy a třeba jeden Elinčin soupeř byl bázlivý a ustupoval pře ní. A naše jinak bázlivá a  lekavá Ela stála v pohodě a nechala se hladit. Byl to tentokrát úplně vzorový pes. V superfinále o vítěže "Vořiškiády" byla paní rozhodčí stejného mínění jako já osobně a rozhodla, že vítězem Vořiškiády by měl být voříšek. A tak se naše Ela stala druhým nejúspěšnějším psem  z celkového počtu cca 114 psů. K naší radosti přispěla i krásná umístění našich přátel z Moravské Třebové. Jana Hojgrová s Maxem zvítězili v kategorii kříženců - psů nad 40 cm a Míša  Sýkorová zvítězila s Dantíkem v kategorii psů s PP do 40 cm a se Sindy se umístila na čtvrtém místě v křížencích - veteránech. Zpestřením byla návštěva redaktorů televize Nova, kteří natočili příspěvek, a ten  běžel v neděli v odpolením  zpravodajství a v pondělí ráno na snídani s Novou. Na závěr probíhaly soutěže - Dítě a pes, O největšího šikulu a O podobu pána a psa. Beu jsem přihlásila do soutěže o šikulu. Tam ale začala stávkovat. Její mateřské starosti, navíc mokrá a označkovaná tráva - a já se orosila. Museli jsme vypustit některé cviky, ale i tak obsadila nádherné druhé místo! Zaujala svými aporty, při kterých dokonale ožila. Nosila vše co mohla, chytala ukázkově i talíř a nejvíc se jí i divákům líbilo chytání bublin z bublifuku (pochopitelně psího). Pro pohár jsem si šla už částečně oblečena na poslední soutěž, která hned následovala - tj. v kalhotech s čertovským ocasem. Ten jsem se snažila maskovat pod bundou, ale potvora vykukoval. No a přišel náš další úspěch. Soutěž o podobu pána a psa rozhodovali diváci a nás "Čerty" odměnili obrovským potleskem. No Ela je prostě čert už od pohledu. Tak jsme si odváželi dva poháry ze soutěží a tři skleněné plakety z výstavy. Navíc jsme dostali plno granulí a dobrůtek. Většinu z nich jsme předali do pořádajícího útulku, který tuto bezva akci uspořádal. Po velkou část akce poprchávalo, ale nám evidentně pršelo štěstí. Beuško a Elinko moc Vám děkuji!!!!!

- Nové fotografie ve fotogalerii "Květiny" - Flora Olomouc, Arboretum Borotín, květen 2011, Kamarádi - Bezděčí 24.4.2011, Agility - Ukázka v Linharticích 30.4.2011, Bea a Ela - květen 2011

- Nové fotografie ve fotogalerii "Květiny" - duben 2011 a ve fotogalerii "Rodina" - požár hotelu Morava

- KOŤÁTKA

    Tak náš ztracený modrý kocour Myšák se stal otcem! V pondělí 9.5.2011 porodila jeho "nevěsta" Mimi pět koťátek. Mimi je mladá britská kočička v barvě lila. Čtyři koťátka jsou po něm a jedno po mamince. Kočičí rodince přejeme hodně zdraví a majitelkám pevné nervy. Naší Mufince jsem sdělila, že je z ní babička. A to skoro přesně na den jejích teprve druhých narozenin! Ty oslavila 8.5.2011. Mufince také přejeme všechno nejlepší, hlavně to zdravíčko!

- Ela opět na veterině - 6.5.2011

    V pátek ráno mi bylo divné, že Ela nevstává, ale vzhledem k tomu, že páníček byl doma, tak jsem venčení nechala na něj. Po příchodu domů jsem postrádala bouřlivé vítaní od Ely. Místo toho na mne z koše koukala hromádka neštěstí. Pán hlásil, že má opět něco se zadní nohou a vůbec nechodí. No tak milou Elu do náruče a hajdy na veterinu. Tam jsou z ní už úplně nešťastní. Panu doktorovi se Ela moc líbí a lituje jaká je to škoda, že má pořád takové problémy. Čeká nás zase série návštěv a injekcí. Elince se po injekci viditelně ulevilo a chtěla se mnou ven. Tak jsem jí ustlala venku v židličce a ona pozorovala jak se snažím po měsíční pracovní neschopnosti něco na zahrádce vytvářet. Jsme správná dvojka, pajdáme na střídačku obě dvě. A po nedělním tenisovém turnaji se k nám připojil i páníček. No a na závěr perlička.Na sobotu a neděli dostala Ela místo injekcí dvě tablety prášků. Po příchodu domů jsme je položili na stůl. Když jsem se po nich začala shánět, prášky nebyly. Zůstal jen prázdný pytlík. Který z našich chlupáčů se obsloužil, nemáme ponětí. Doktoři nám potvrdili, že tyhle prášky zvířatům chutnají. A způsobit by mohly jen žaludeční problémy. Tím se asi vysvětlil ten boban v bytě, přestože obě ráno vykonaly  spořádaně svoji potřebu venku. Ela byla naštěstí už lepší. Ponaučení pro příště, léky uschovat pořádně, tam, kam nemůže ani kočka.

- Radostné zprávy

   Dceři našich přátel z Trutnova

 - Kamilce Koubové, rozené Mačátové se dne 7.4.2011 narodila dcera Sofie Anna. Vážila 3,92 kg a měřila 53 cm. Moc a moc gratulujeme!!!

Radostnou událost čekáme i v rodině. Pavlova neteř - Saša Pirošová má přivést na svět miminko v květnu!

  Z kočičí říše

    No a babičkou se má stát i naše kočička Mufinka! Myšák měl totiž doma ještě předtím než se ztratil něvěstu! Mladou britskou kočičku v barvě lila. A teď jsme se dozvěděli, že jejich námluvy byly úspěšné a Mimi čeká dle ultrazvuku tři koťátka. Fotky kočičky jsou v galerii "Mufinka a Myšák".

 - Shořela nám "MORAVA"

     Tak bez tohoto zážitku bych se ráda obešla. Jdu v úterý 12.4.2011 po jedenácté hodině v rámci svých vycházek do práce a už když jsem otevřela dveře, ucítila jsem nějaký kouř. Tak jsem se rozhlédla po okolních střechách a všimla si jak na hotelu Morava, který je vzdálen od našeho cca 15 m je krásná červená nová střecha. Hlavou mi proběhlo, že ani nevím kdy ji tam dávali a že je dobře, že se Morava vylepšuje. Přejdu křižovatku, popojdu pár metrů a zůstala jsem stát a zírat. Vzadu z okna nad kuchyní šlehaly tak třímetrové plameny! Po momentě šoku a přesvědčování, že je to realita, že se mi to opravdu, ale opravdu nezdá, jsem vytáhla mobil a poprvé v životě volala hasiče.Kolem byl naprostý klid a já si připadala jak v nějakém filmu. A pak teprve jako by scéna ožila. Z druhé strany na mne kynul majitel obchodu, že už také volal hasiče,někdo začal shánět majitele zaparkovaných aut, další posílal pryč zastavující auta, aby bylo místo pro hasiče atd..... Odešla jsem v momentě, kdy byla na místě dvě hasičská auta a začalo hašení. Zážitek to nebyl pěkný, ale byla jsem přesvědčená, že to odnese jen budova kuchyně. Pravda je, že mi bylo divné neustálé kvílení sirén po městě, ale to co jsem uviděla za hodinu při cestě domů mně málem porazilo. Přišla jsem zrovna ve chvíli, kdy se už propadaly střechy dalších dvou budov tohoto komplexu, které jsou na druhé straně! Co a jak se mohlo za tak krátkou dobu udát, to tedy nepochopím. Jen jsme tam stáli, zírali a smutně vzpomínali na mladá léta a chvíle strávené v naší milované Moravě. Ale drama pokračovalo. Oheń pořád hořel a mračka černého kouře hnal větr na náš dům. V té době už městský rozhlas hlásil ať občané raději nevycházejí a už vůbec neotvírají okna. V momentě, kdy jsme měli za okny chvílemi bílo a chvílemi černo jsme už začali přemyšlet co nejdůležitějšího sbalit. Potěšil mne Pavel, který mi odpověděl na otázku, co nejdříve balit, že PSY. No byly to nervy až do noci. Přes ulici od požáru je totiž velká stolárna a ta už sousedí s naším domem. Raději nedomýšlet, kdyby oheň přeskočil přes silnici. Přeskočil bohužel ale na sousední dům, ve kterém je Domov důchodců. Poničil kousek střechy a museli evakuovat 90 důchodců. Chodili jsme po chvílích kontrolovat stav a pořád hořelo a hořelo. Zásahu se účastnilo 13 hasičských sborů a zasahovalo celkem 100 hasičů. Natáčely zde čtyři televizní štáby. Když jsme se šli podívat v devět večer, tak to vypadalo, že už bude klid. Pustila jsem si tedy vodu do vany. Že jsme my i naše věci smrděli jako hrom nemusím snad ani zdůrazňovat. No pustím vodu a jdu vykouknout z okna a oni už opět stříkali a stříkali. Celá z toho špatná jsem zapomněla na vanu a málem jsme pro změnu plavali. Navíc začal plynový bojler vydávat děsivé zvuky a já měla už dost! O spánku se tuto noc nedalo moc mluvit. Jednak pracovaly nervy a jednak bylo pořád slyšet hašičská auta. Druhý den jsem se ani moc nedivila, když mi pan doktor naměřil vysoký tlak (normálně mívám naopak nízký tlak)  a splašené srdíčko.

"Morava" to byl v době našeho mládí pojem! Byl to jeden ze dvou hotelů v našem městě a hlavně dvě restaurace - výčep neboli trojka a kavárna - tehdy jediná dvojka u nás. V době své největší slávy pořádala taneční večery i dvakrát v týdnu. Na "tanečky" jsem tam chodili velmi rádi a velmi často. Byl to prostě jeden ze symbolů našeho mládí. No bohužel už nám zbyly jen vzpomínky, Morava je určena k demolici.

 "Tento způsob jara zdá se být poněkud nešťastný"

    Tento upravený známý filmový výrok se mi nějak poslední dobou dere na jazyk . Léčení pudlin Bey a Ely, smutek za ztraceným modrým kocourkem Myšákem, na milované zahrádce spousta vymrzlých květin, delší marodění s bolavými zády, obrovský požár v sousedství .........

Léčení pudlin už naštěstí skončilo, zato jsem je vystřídala já. Každý vášnivý zahrádkář to jistě zná. Jakmile sluníčko vysvitne a jen trochu to jde, tak hurá na to! A že té práce po předlouhé zimě je. No a já jsem se prostě jednoho dne na těmi kytičkami už nenarovnala! Úspěšný start zahradkářské sezony!

M y š á k - stále se mi nechce věřit tomu, že se nám Myšáček už nevrátí. Je to ale bohužel už tři týdny a to je hodně i na záletné koucoury. On byl bohužel velký cestovatel. Nyní se dozvídám, že se vypravoval i na rušné ulice našeho města (Cihlářova, Brněnská). Celkem tomu  i věřím, protože jednou jsem ho potkala i já. Sice to bylo u našeho domu, ale bůhví kam se chystal. Jdu takhle jednou ve tři odpoledne domů a už od křižovatky vidím na chodníku nějaké zvíře. Říkala jsem si, kdo pustí navolno v této době a na takovém rušném místě psa. Udělám pár kroků a úplně jsem ztrnula, on to byl náš kocour! Vykračoval si kousíček od projíždějích aut. Naštěstí přiběhl na zavolání ihned ke mně. Neštěstí je, že sousední dům má průjezd na hlavní ulici. Průjezd bývá přes den otevřen, protože ve dvoře je prodejna. Snažím se pevně věřit té lepší variantě a sice, že nám Myšáčka někdo ukradl. Byl moc pěkný a veliký mazel. Doposud ale můj pohled neustále zalétá k zídce, po které se vracel domů. Vzpomínáme moc a moc. Chybí asi i jeho mamině Mufince. Od jeho odchodu je Mufča úplně změněná. Drží se doma, je hrozně mazlivá, hraje si a nejraději by spala se mnou v posteli. To dříve vůbec nedělala. Tak je jí buď smutno, nebo nás chce utěšit. Elince chybí Myšák také, nemá koho tahat pod krkem. Zkouší to teď na Mufince, ale ta se tolik nedá. Uvažujeme teď po odchodu Myšáka, zda nedopřejeme Mufince ještě jednou rodinu. Původně měla jít příští měsíc na kastraci. Tak kdyby měl někdo zájem koncem prázdnin o vymazlené kotě, tak se ozvěte už teď, ať mám podporu při svém rozhodování.

- Smutná zpráva - 2.4.2011

    Ve středu 23.3.2011 se nám nevrátil domů náš modrý kocourek Myšáček. Je nám moc a moc smutno.

- Opět veterina

     Dřív byly naše stránky o závodech, trénincích atd. Nyní to vypadá, že známe opravdu jen tu veterinu. Po dvou týdnech "absence" už opět! Od minulého týdne léčíme černé pudlině Elince zánět uší.Navíc její artroza v noze hlásí každou změnu počasí, tak teď většinou chodí jen po třech. No a pudlina Bea jí asi záviděla cesty na veterinu, tak už chodí také! Objevili jsme jí na přední levé noze bouli. Údajně to má být následek nějakého staršího poranění. Vzhledem k tomu, že si to Bea lízala, tak jí paní doktorka chtěla  ihned nasadit límec. Zatím jsem to umluvila, že zkusíme obvaz a uvidíme, jestli ho Bea snese. První noc obvaz vydržel, tak budeme doufat. A hlavně budeme doufat, že nedojde na chirurgický zákrok. 

- Do fotogalerie "Květiny" přidán první jarní pozdrav z naší zahrádky - 24.3.2011

- Psí útulek Lanškroun - 2.3.2011

     Minulý týden v úterý jsem se rozjela s manželi Hojgrovými do útulku v Lanškrouně. Hojgrovi vezli do útulku "pozdrav" od paní Švecové z prodejny krmiv. Tak jsme si prohlédli útulek tentokrát z druhé strany a vyvenčili jsme pár pejsků. Vycházky se dočkal tradičně Darek a dále krásný bílý pejsek Bílý Tesák ,nebo také Tesáček. Já jsem dostala mladinkou fenku Ammy. Je to malý kříženec belgického ovčáka. Vzala mne úplně za srdce. Když jsem si k ní dřepla, odmítla nabízený piškot , ale vtiskla se mi hned do náruče a tiskla se a tiskla. A to je prý nedůvěřivá k cizím lidem. A já byla ztracená! Naštěstí jsem se za chvíli dozvěděla, že Ammy jde ve čtvrtek do nové rodiny. Vychutnali jsme si spolu pěknou prosluněnou procházku. Doufám, že i Tesáček se brzy dočká. Je to opravdu moc pěkný pejsek. Další návštěvu útulku plánujeme v květnu, kdy se tam uskuteční "Vořiškiáda" - viz www.caniscentrum.com   Fotky jsou v galerii "Kamarádi".

 Tento krásný pejsek hledá domov.

- Veterina - náš druhý domov????

     Opět na veterině a opět s kocourem Myšákem. Sotva jsme skončili s Myšákem léčení jeho uší, tak ho jeho jarní choutky dovedly opět na veterinu. Minulý týden ve čtvrtek - 24.2.20011 přišel večer domů s pořádně vyprášeným kožichem. Vytrhané chlupy měl na mnoha místech a nemohl na pravou přední nohu. Měl ji celou od krve a asi ho dost bolela. V noci se stěhoval neklidně z místa na místo a kulhal hůř než pudlina Elinka. Ráno už na nohu nestoupl vůbec a tak hajdy k doktorovi. Doktor naznal, že je pokousaný a nasadil hned antibiotika. Dva dny byl plyšák zkroušený, ale třetí den se už zase hrnul ven. Když jsme ho nepustili, ihned se nám pomstil a označkoval byt i chodbu. Tak jsem ho vypustila, ať si tedy táhne kam chce (kdo nezná ten smrad, nepochopí). Další den to byl už zase náš hodný plyšáček Myšáček. Dokonce si sám od sebe vlezl do přepravky, ve které ho nosíme na veterinu. Smála jsem se, že asi rozumněl paní doktorce,která mu ten den říkala, že má pro něho nevěstu.

- Nové fotografie - ve fotogalerii "Kočky a psi" - Bea 9.narozeniny a ve fotogalerii "Mufinka a Myšák" - kočky 2011

- Narozeniny - Bea

    V pondělí 21.2.2011 oslavila Bea již deváté narozeniny. Tak Beuško všechno nejlepší!!!!!!!!!!!! Kocour Myšák ji chtěl udělat asi také radost, tak jí shodil z linky kus masa. On je s pudlinami kamarád a už se s nimi takhle několikrát podělil.

No s pudlinami je Myšák kamarád, jak je na tom s Peťou, to nevím, tomu včera shodil ze schodů u půdy na hlavu sklenici od zavařeniny!

- Bouřlivá Valentýnská noc - 14.2.2011

    Kdo myslí na něco jiného, tak to tedy ne, bohužel! Titulek by možná lépe mohl znít "Sežeru na co přijdu". Minulý týden jsme byli s Beou na pravidelném očkování. Po prohlídce paní doktorka naznala, že bychom mohli Bee dávat také Kolafit, tak jako Ele. Bylo vidět, že má problémy s páteří. Paní z vedlejší prodejny krmiv se smála a říkala, že ji máme koupit místo prášků vepřové nožičky. Zrovna jsme měli cestu do masny a nožičky opravdu měli. Tak naši chlupáči dostali takového voňavého Valentýnka. Nenasytná Bea to vzala ovšem z gruntu a sešrotovala to pořádně! Už večer se mně zdála nějaká "jetá", ale to jsem ještě netušila, že většinu noci strávím uklízením podlah a čistěním koberců. Šlo to horem i spodem. Našla jsem  "vrácených" hodně kousků rozhlodané kosti. A to jsem měla ještě podezření, že navštívila i kočičí záchodek. Pak je nechte chvíli bez dozoru. Myslela jsem, že už přišla k rozumu, ale ona asi ne. Máme s ní už za sebou totiž jednu moc škaredou zkušenost. To jsme takhle jednou před lety koupili do předsíně nový koberec a jí asi moc voněl. Tajně ho začala párat a žrala ta vlákna. My jsme dlouho o ničem nevěděli. Až po několika dnech léčení "zánětu žaludku" vyhodila kousek koberce.No jenže opravdu jen kousek. Pak jsme si vzpomněli, jak jednou před časem v noci přišel domů syn a ráno nám říká, proč nedáme Bea nažrat, že musí žrát koberec? Nerada na tyto vánoce vzpomínám. Poprvé jsme tehdy navštívili lékaře 23. prosince a vychrtlou kostřičku, která z milé Bey zbyla jsme si přivezli z kliniky Jagy v Brně až 5.ledna. A to ještě pak následoval náročný týden doma, kdy musela mít k ruce svoji osobní "zdravotní sestru". Snad po každé hodině brala léky, opatrně začala normální výživa atd. No za peníze, která nás léčení stálo, by jsme pořídili výstavního pudlího šampiona. Tohle vše mi běželo hlavou o této vydařené valentýnské noci. Doufejme, že to tentokrát dostala vše ven. Druhý den na rozdíl od mně byla už fit. No a rýsuje se nám druhý nenažranec! Den po Valentýnu jsme šli na louku, Ela vykonala potřebu a já koukám co to září jasně zelenou barvou. Pavel povídá, no přece granule. No copak máme doma takové granule? A jala jsem se klacíkem preparovat to nadělení. Jo granule! Kus provázku i s uzlem z míčku na provázku. Nevěřila jsem očím. Víme, že je ctí naší černé Elinky rozkousat jakýkoliv provázek, ale doposud výsledky svého snažení ponechával na obdiv. Tak teď abych hlídala oba nenasyty! Nenechají nás naší miláčci ani chvíli se nudit!

- Kočičí puberťák - 15.2.2011

    Ještě nedávno jsem zde psala, že náš modrý kocourek Myšáček je nejhodnější kočka jakou jsme kdy měli. Ouha! Ukázal nám co dovede udělat taková kočičí puberta! Den ze dne to na něj přišlo a  několik dnů bylo k uzoufání. Hrozným řevem se dožadoval ven. Venku právě dost mrzlo a on dobíral antibiotika a byl pěkně zhýčkaný dlouhým léčením a pobytem doma v teple. Po chodbě se rozléhal řev, který nám náramně připomínal pavilon opic v zoologické zahradě. Když jsme trvali na svém, že ven nepůjde, tak začal systematicky značkovat byt. Nejvíce si dal záležet na postelích! Byla jsem vytočená tak, že jsem poprvé v životě začala uvažovat o kastraci. Kdyby na ni nebyl ještě mladý, tak už to má asi za sebou. Když přestalo mrznout, tak jsme ho pustili ven. Nevděčník jeden nevěrný zmizel jak pára nad hrncem. Když jsme ho už málem obrečeli, že nám ho někdo ukradl, tak večer zazvonila známá z ulice, jestli náhodou nepostrádáme kocoura. Seděl u nich na dvorku u dveří a chtěl k nim. Držte se , nemají kočku jak by se dalo předpokládat, ale vykastrovaného kocoura! Přitom z konce naší zahrádky, odkud jsme každou chvíli vyvolávali je to k jejich dvorku vzdušnou čárou asi 20 metrů. To znamená, že nás musel dacan slyšet. Další večer jsem už rovnou volala k těmto skorosousedům. Jo přišel s jejich Filipem.Tak jsem hned letěla, ale než jsem obešla ulici, vzali oba dva roha. Vrátili se až večer po desáté a Myšák si to hasil zase k nim. Naštěstí se trochu oteplilo a tak začala chodit ven jeho sestra Dorotka, která bydlí vedle přes zídku. Tudíž se Myšák začal zdržovat na dosah a dal se večer odchytit. Lépe řečeno sundat ze zídky, kde vytrvale vyhlížel Dorotku. Poslední dny jsem navíc přišla na dobrý fígl. Vypustím ven jeho maminu Mufinku (té se ven až tak moc nechce) a on až se setmí přijde za ní  a poslední dva dny už přišli společně a dobrovolně domů. Přece asi jenom teplý radiátor je lepší než v zimě na zídce.

- Návštěvy veteriny - leden 2011

    Pomalu se nám blíží konec ledna a dá se říci, že jsme v ordinaci našich lékařů jako doma. Od konce prosince jsme tam byli téměř denně. Někdy s kocourem, někdy se psem, někdy s oběma zároveň. S pudlinou Elinkou jsme dodržovali nařízený klid (takže na to často doplácela Bea, která přišla o procházku) a chodili na injekce. Bolest zadní nohy naštěstí dost brzo přešla a tak Ela střídala při chůzi přední a zadní nohu. Někdy našlapovala na přední a ulevovala zadní, někdy zase naopak. Nyní je situace taková, že jsou chvíle kdy chodí i po čtyřech, ale většinou ulevuje přední noze a tak máme většinou třínohého psa.   No a nyní náš druhý marod - kocourek Myšáček. Jeho intenzívní léčení uší skončilo minulý týden. Nadále ale kapeme do uší a máme přijít ještě na kontrolu. No užil si chudáček. Většina návštěv pro něj musela být utrpení. Kromě injekcí mu vždy uši vyčistili a to bylo něco! Při jedné návštěvě po čistění zatřepal hlavou tak, že mne pan doktor musel čistit od krve. Jak se mu ale začalo ulevovat tak k mé velké radosti s námi začal zase kamarádit. To bylo radosti, když se přišel poprvé pomazlit.  No a teď nám začíná chlapeček dospívat (bude mít osm měsíců). Začínají na něj jít choutky, tak jednak obtěžuje maminu a chce strašně ven. Po celou dobu léčení jsme ho nepouštěli ven a vcelku moc neprotestoval. Teď se ale začíná hlasitě ozývat, tak jsme ho včera po dlouhé době pustili ven. Dopoledne se vrátil domů vcelku rozumně, ale odpoledne se mu už moc nechtělo. Na pořadu dne je tedy otázka jak vyřešit soužití kočky a kocoura v jedné domácnosti!        

- Pár nových fotek v galeriích "Bea a Ela" - zimní společná vycházka, a dále v galeriích Bea,Ela a Květiny - zimní zahrádka

- Květiny